Počet zobrazených článků: 15 (z celkem 22 nalezených)

|0-15|15-22|

Neodcházej - 22

Začínal jsem pociťovat nevolnost. Nevěděl jsem, zda z množství vypitého alkoholu nebo z Luďkova chování, ale každopádně se mi točila hlava. Do toho se mi chtělo čůrat, měl jsem sucho v puse a už se mi chtělo spát. A ze všeho nejvíce jsem neměl náladu na nějakou scénu. „Já ti to věřím. Ale ty mi konečně věř, že už je pozdě. Miluji někoho jiného,“ odsekl jsem mu nevrle a zapnul znovu světlo na chodbě, které zrovna zhasnulo. Chvilku jsem dokonce přemýšlel, že bych Luďka pozval domů, protože jsem nechtěl sousedům hrát divadlo. Taky jsem nevěděl, zda má kde spát. Ale vzápětí jsem si představil srdceryvné scény, které mi tam může Luděk udělat, a měl jsem strach, zda bych se ho zbavil. Proto jsem ten nápad rychle zavrhnul. Já ho nezval, a tudíž jsem nepociťoval žádnou povinnost se o něho postarat.
Rubrika Novela Neodcházej, zveřejněno 01. 10. 2005, přečteno 1853, komentáře: 8

Neodcházej - 21

„A tak spolu šťastně žili, kupu dětí spolu měli, a pokud neumřeli, žijí šťastně dodnes,“ pronesl jsem nahlas zlomyslně, když se Luděk odmlčel. „Ty z toho máš srandu Davídku. Mně do smíchu moc není,“ povzdechl si smutně Luděk. „Co jiného mi zbývá?“ zeptal jsem se ho, „nejdříve se mnou prošoustáš noc, tvrdíš mi, jak je ti se mnou dobře, necháš mne v iluzi, že se nevidíme naposledy, protože ke mně něco cítíš, a potom zdrhneš a necháš mne, ať se s tím nějak vyrovnám. Ty jsi se mnou měl nějaký soucit?“
Rubrika Novela Neodcházej, zveřejněno 01. 10. 2005, přečteno 1560, komentáře: 60

Neodcházej - 20

„Tuhle ti Davide nepíšu, tu máš placenou,“ sdělila mi Vlasta, když jsem se vrátil a ona přede mne postavila skleničku. „Copak copak, čím jsem si zasloužil pozornost podniku?“ podivil jsem se s úsměvem, když jsem se napil. „To není pozornost podniku,“ upozornila mne Vlastička. „Ne? A kdo je ten štědrý dobrodinec?“ rozhlédl jsem se pátravě kolem sebe. „S tím se začnu asi kamarádit,“ dodal jsem z legrace.
Rubrika Novela Neodcházej, zveřejněno 01. 10. 2005, přečteno 1843, komentáře: 4

Neodcházej - 19

Na věžních hodinách našeho kostela, na které jsem viděl z okna pokoje, právě odbíjelo poledne, když jsem skončil. Pohledem jsem přelétl svůj byteček a spokojeně jsem musel uznat, že už to tady zase vypadá jako doma. Byla to sice dřina, ale stálo to za to. Opět tu bylo čisto a útulno. Právě když jsem kolem poličky s knihami procházel do kuchyně, všiml jsem si svého mobilu, který tam ležel. Překvapilo mne to, protože jsem ho tam nikdy normálně nepokládal. Vzal jsem ho do ruky a zjistil, že mám tři nové zprávy a jeden nepřijatý hovor. Vše od Ondry. První zpráva byla ze včerejšího večera. Ondra mne zdravil a ptal se, jak se mám. Ve chvíli, kdy ji posílal, jsem byl ještě relativně střízlivý. Bylo mi divné, že jsem neslyšel zprávu přijít.
Rubrika Novela Neodcházej, zveřejněno 01. 10. 2005, přečteno 1464, komentáře: 4

Neodcházej - 18

„Dej mi pokoj a nesahej na mne!“ zařval jsem na něj vztekle a odhodil mu ruku, kterou právě položil na moje koleno. „Nevím, kdo jseš, co jseš zač, a taky na tebe nemám náladu!“ „Nebuď takovej vztekloun,“ pousmál se neznámý přátelsky, „nic není tak horké. Ale chlastem nic nevyřešíš,“ dodal ještě, když zahlédl, jak upíjím víno z kelímku.
Rubrika Novela Neodcházej, zveřejněno 01. 10. 2005, přečteno 1472, komentáře: 10357

Neodcházej - 17

Přišel jsem až k ránu. A stejně jsem nemohl usnout. Na posteli byla pouze jediná pokrývka, a tak jsem neměl jinou možnost, než si lehnout pod ni k Ondrovi. Snažil jsem se ležet co nejvíce na okraji postele, ale velikost pokrývky mi moc velkou vzdálenost od Ondry nedovolovala. A navíc, ve chvíli, kdy jsem ulehl, Ondra se ke mně přitulil a objal mne rukou kolem pasu. V první chvíli jsem mu ji chtěl odstrčit, ale nakonec jsem to neudělal. Stejně by to nepomohlo. Ani jednomu z nás.
Rubrika Novela Neodcházej, zveřejněno 01. 10. 2005, přečteno 1538, komentáře: 8

Neodcházej - 16

Co nejpřirozeněji, jak to jen šlo, aby to nevypadalo hloupě, jsem vstal ze židle, přistoupil k Ondrovi a políbil ho. Potom jsem zvolna přešel do zahrady abych se pokochal tou krásou. Nebyla to ta typická zahrada, jakou má většina rodin u svých domků. Nebyly tu žádné záhony se zeleninou či rostlinami. Tady byly po různé vysázeny různé druhy stromků a dřevin a uprostřed takové malé jezírko s fontánou. Posadil jsem se na okraj jezírka a zaposlouchal se do zvuků dopadající vody na hladinu. Krásně mne to uklidňovalo.
Rubrika Novela Neodcházej, zveřejněno 01. 10. 2005, přečteno 1541, komentáře: 6

Neodcházej - 15

Na jednu stranu jsem se těšil, že poznám nové lidi, a z toho, co jsem od Ondry věděl, jsem měl pocit, že by z nás mohli být dobří přátelé. Ale zároveň jsem se takto ještě s nikým neseznamoval. Sám jsem nikdy neměl takto dlouhodobý vztah jako ti dva kluci, co k nim jedeme, a tak jsem si nedokázal představit, jak to u nich funguje. Byly i chvíle, kdy mne napadalo, že by v nás mohli hledat kromě přátel i příjemný sexuální zážitek. Věděl jsem, že takové věci se mezi našimi lidmi dějí.
Rubrika Novela Neodcházej, zveřejněno 01. 10. 2005, přečteno 1638, komentáře: 10189

Neodcházej - 14

„Nespi prdelko,“ ozvalo se náhle nade mnou. Až jsem se lekl. „Já nespím,“ zareagoval jsem vylekaně a snažil se rychle duchem vrátit zpět do pokoje. „Vidím. A taky vidím, že si za chvilku propálíš koberec,“ usmál se Ondra a podal mi popelník k ruce, kde nebezpečně dohořívala cigareta, kterou jsem držel mezi prsty.
Rubrika Novela Neodcházej, zveřejněno 01. 10. 2005, přečteno 1543, komentáře: 5

Neodcházej - 13

Viděl jsem je a mrzelo mne to, že se trápí. Najednou jsem před sebou neměl toho Smíška, který se vždy tvářil tak suverénně, který mne tolik přitahoval i se mi líbil, ale který mne tím také občas přiváděl do rozpaků. Najednou přede mnou stál normální kluk, který měl rovněž své starosti i bolesti. Nepřál jsem mu je, ale svým způsobem jsem k němu cítil ještě víc než doposud.
Rubrika Novela Neodcházej, zveřejněno 01. 10. 2005, přečteno 1491, komentáře: 5

Neodcházej - 12

Nejdříve jen tak jemně, abych ho nevyplašil, ale když jsem zjistil, že Ondra proti tomu nic nenamítá, přisál jsem své rty na jeho. Na to on reagoval tak, že si jazykem proklestil cestu do mých úst.
Rubrika Novela Neodcházej, zveřejněno 01. 10. 2005, přečteno 1583, komentáře: 5

Neodcházej - 11

Proto jsem se vrátil zpět do kuchyně a začal připravovat svačinu na cestu. Asi jsem to trochu přehnal s množstvím. On mi to potvrdil i Ondra, když se vrátil s osuškou kolem pasu. Když viděl na kuchyňské lince tu hromadu jídla, málem mu ta osuška spadla. „To nemyslíš vážně Dejve?!“ zakroutil nechápavě hlavou. „My jedeme na severní pól? Já myslel, že jen na celodenní výlet?“ „Já vím, ale jen jsem nechtěl, abychom měli hlad,“ pokrčil jsem trochu zklamaně rameny.
Rubrika Novela Neodcházej, zveřejněno 01. 10. 2005, přečteno 1990, komentáře: 4

Neodcházej - 10

Vztekle jsem odhodil nakoupené věci do kouta předsíně a naštvaně jsem sebou praštil v pokoji do křesla. Už podruhé přede mnou Luděk utekl jako malý kluk a mně to opět, už podruhé, slušně sebralo. Nechápal jsem to. Nechápal jsem důvod, který k tomu Luďka vedl, ale už podruhé tento týden jsem se od něho cítil podvedený. A to mne dost bolelo. Nevěděl jsem, zda mám plakat nebo vzteky něco rozbít. Ale nakonec jsem to vydýchal a po dvou cigaretách jsem se uklidnil.
Rubrika Novela Neodcházej, zveřejněno 01. 10. 2005, přečteno 2002, komentáře: 6

Neodcházej - 9

Byl jsem z jeho slov na rozpacích, přesto jsem věřil, že nakonec zítra přijede. Alespoň jsem si to moc přál. I za to včerejší krátké setkání jsem cítil, že bychom si mohli s Ondrou rozumět. Měli jsme mnoho společných zájmů, a i přes několik rozdílných názorů na některé věci ohledně vztahu jsem věřil, že bychom si mohli rozumět. A v neposlední řadě se mi Ondra líbil a přitahoval mne.
Rubrika Novela Neodcházej, zveřejněno 01. 10. 2005, přečteno 1975, komentáře: 9

Neodcházej - 8

V podstatě jsem podobnou reakci očekával. Neměl jsem komisaře moc rád a naše spolupráce pramenila pouze z mého služebního zařazení. Věděl jsem, že se mi pokouší podřezávat větev, kde se dá. Ale taky jsem věděl, že i když se ho spousta lidí bojí, tak já mám oporu v Jirkovi. A proti tomu si komisař netroufl jít. Pomalu jsem dokouřil. Přitom jsem si vzpomněl na Ondru. Pocítil jsem, že se mi po něm stýská, a měl jsem chuť se s ním setkat. Proto jsem mu napsal textovku, kde jsem se ptal, kdy bychom se mohli vidět. Přitom jsem mu nenápadně naznačil, že bychom o víkendu mohli vyrazit někam na výlet.
Rubrika Novela Neodcházej, zveřejněno 01. 10. 2005, přečteno 2126, komentáře: 6

|0-15|15-22|

 
 
 
© Saša Nový 2003-2012, powered by phpRS