Michalova slova mohla znamenta cokoliv. Mohl to být další pokus o trochu nevhodnou legraci. Mohlo to také znamenat, že Michal začíná couvat. Mohlo to znamenat prostě cokoliv a to Marka znervóznilo. Dokonce natolik, že se přestal kontrolovat a ukázal tak Michalovi, jaký má strach, že on jeho lásku neopětuje.

Michal si utřel slzy a vyšel z branky ven na ulici. Když mu máma přinesla podepsané papíry k pojistce, kvůli které sem přijel, ven před dům, kde Michal čekal, neřekla ani slovo a podala mu je. Michal jen procedil skrz zuby, že děkuje a odešel. Přesto cítil ve svých zádech její pohled. Neměl však sílu a ani chuť se obrátit. Nevěděl zda o to stojí on i jeho matka.

Michal měl chuť s telefonem hodit o zem. Naštěstí se ovládl, přeci jenom ho měl nový a ještě neokoukaný a taky by byl bez mobilu jako nahý. A tak mobil zastrčil zpět do kapsy. Vůbec neměl v úmyslu Markovi odpovídat. Možná později, připustil si sám pro sebe Michal, ale nyní ne. Byl zcela mimo a potřeboval si pořádně promyslet, co dál.

„Udělej mi taky,“ houkl Michal na Majkla, který zašel do kuchyně a začal si dělat kávu. „Jasně. Ještě si poruč láhev vína a urči čas, kdy Ti ho mám servírovat. Klidně ti ho ještě můžu u toho vykouřit,“ ušklíbl se Majkl znechuceně, když se vrátil do pokoje a stavěl před Michala šálek s kávou. „Sereš mě,“ dodal ještě, když se usadil vedle mlčícího Michala na pohovku. Majkl se nenápadně ohlédl na Michala. Sice ho štvalo, jak se Michal chová, ale ještě víc ho rozčilovalo, že se tváří jako o pohřbu a je duchem zcela mimo. A byl toho názoru, že když už ho tady má, tak ať tu spolu nesedí jako dvě sochy.

„Nemáš hlad?“ zeptal se Marek. Odpovědí mu však bylo ticho. Michal ležel stále schoulený v jeho nahém klíně a spokojeně oddychoval. Výraz jeho tváře prozrazoval, že je spokojený. Spal jako malé dítě s rukou přehozenou přes Markovu hruď, jakoby si tím chtěl zajistit, aby mu neutekl. Marek se tedy opatrně natáhl pro pokrývku, která ležela vedle a opatrně ji rozložil tak, aby je přikryl a přitom Michala nevzbudil. Sám zůstal sedět opřený, a když zhasl lampičku, zavřel oči a vnímal Michalovo klidné oddychování.

„Co jsi čekal?“ „To, že se místo odpovědi zeptáš. Odpovídat na otázku otázkou, je asi tvůj běžný styl.“ „Jak se to vezme,“ odsekl Michal rozpačitě. „Dobře, odpovím první a když budeš chtít, můžeš se přidat,“ navrhnul Marek. „Já jsem žil už dvakrát ve vztahu s klukem. Jednou to bylo pět let a podruhé tři roky. Ale nevyšlo to,“ povzdechl si Marek.

„No nic, necháme to koňovi,“ povzdechl si Marek. Bylo už skoro půl třetí a Michal se stále neozýval. Proto se Marek rozhodl, že počká do čtyř a když se Michal neozve, vyrazí na víkend mimo Prahu. „Moc vám děkuji Janičko,“ usmál se Marek, když před něho jeho sekretářka postavila talířek se dvěma chlebíčky a vonící šálek kávy. Navrch přidala sklenici džusu. Na Markovo překvapený pohled pokrčila sekretářka nevinně rameny a dodala: „Když vy skoro vůbec nic nepijete a to není zdravé.“

Michal samozřejmě chuť měl. Vždyť nešel na chat řešit mezinárodní politickou situaci, ale najít si někoho na hezký večer. Ale rád dělal drahoty. Chtěl mít pocit, že ten druhý balí jeho. Sám balil někoho jen výjimečně. Vzhledem k tomu, jak vypadal, neměl o nápadníky nouzi. „No to by snad šlo. Ještě přesně nevím, zda a v kolik budu mít čas,“ nasadil Michal roli velmi zaměstnaného člověka. Přitom moc dobře věděl, že v plánu nic nemá. To leda, že by náhodou potkal někoho, kdo by se mu moc líbil a něco by z toho mohlo být.

Nakonec zavrhnul i nějakou kosmetiku. Za poslední dobu si toho pořídil tolik, že měl na výběr a nemusel se strachovat, že by neměl co střídat. Když po delším přemýšlení zjistil, že ho nic kloudného nenapadá, rozhodl se, že vyrazí do města a po něčem se podívá. Určitě ho bude něco inspirovat. Dalo by se říct, že ho lehce nabyté peníze pálí. V tom dobrém slova smyslu. Michal už byl takový. A nějakou výčitku svědomí, tu si Michal nepřipouštěl. Že by měl Mirkovi jeho peníze vrátit, což by nebyl problém, protože jeho adresu znal z jedné z účtenek, to ho ani nenapadlo.

Za ty dva roky, co žil v Praze se mu nedařilo špatně. Byt, který zdědil po babičce byl pěkný a ty dva pokoje s kuchyní mu bohatě stačily. Práci měl taky slušnou a na to, že mu bylo teprve čtyřiadvacet, si vydělával dost slušně. Je pravda, že toho moc neušetřil, protože si rád užíval. Spoustu peněz utratil za oblečení, kosmetiku a dost peněz nechal i po různých podnicích, které často navštěvoval. Přesto si nežil špatně.