Čert Tě vem - 2. Nákup

   Druhého dne se Michal probudil brzy. Tedy s ohledem na jeho zvyklosti. Když nemusel vstávat do práce, rád si poležel a dříve jak kolem poledne nevstával.
   Zásadně spal nahý a když se po ránu probudil, miloval, když se mohl jen tak povalovat a skoro každé ráno nejdříve onanovat. Měl rád své tělo, nahotu a tělesné požitky.
   Dnes však, když se probudil, vyskočil z postele a utíkal do předsíně, kde z bundy vyndal včera nalezený poklad. S ním se vrátil zpět do postele, kde obsah Mirkovy peněženky vysypal na pokrývku.
   Kromě nějakých účtenek a několika fotografií, zřejmě jeho rodiny, byly v peněžence jen samé peníze. Žádné osobní doklady. Michal pečlivě peníze roztřídil podle hodnoty bankovek. Mince tam žádné nebyly, na to nebyla peněženka uzpůsobena. Když nalezený poklad přepočítal, zjistil, že si za včerejšek vydělal přesně deset tisíc a třistapadesát korun. Když k tomu ještě připočetl včerejší sex a pití na Mirkovo účet, musel uznat, že se mu včerejší večer vyplatil.
   Michal se cítil ve skvělé náladě. Položil se jen tak na pokrývku, vedle rozložených peněz, zapálil si svou ranní cigaretu a vychutnával si ten příjemný pocit. Dnes nemusel do práce, měl volno a tak mu ke štěstí nic nechybělo.
   Přemýšlel, co by si za nečekané peníze pořídil. Nejdříve ho napadl svetr, který viděl nedávno ve městě. Moc se mu líbil a věděl, že by mu slušel. Ale když si spočítal, kolik kluků ho mělo včera na sobě v klubu, rozmyslel si to. Michal byl strašně nerad jedním z davu.
   Nakonec zavrhnul i nějakou kosmetiku. Za poslední dobu si toho pořídil tolik, že měl na výběr a nemusel se strachovat, že by neměl co střídat.
   Když po delším přemýšlení zjistil, že ho nic kloudného nenapadá, rozhodl se, že vyrazí do města a po něčem se podívá. Určitě ho bude něco inspirovat.
   Dalo by se říct, že ho lehce nabyté peníze pálí. V tom dobrém slova smyslu. Michal už byl takový. A nějakou výčitku svědomí, tu si Michal nepřipouštěl. Že by měl Mirkovi jeho peníze vrátit, což by nebyl problém, protože jeho adresu znal z jedné z účtenek, to ho ani nenapadlo.

   Jako tradičně trvalo Michalovi skoro hodinu, než se vypravil z domu. Na zastávce tramvaje počkal na nejbližší spoj a když se posadil, začal sledovat obchody v ulicích, kterými projížděli, zda ho něco nezaujme. Nic ho však nenadchlo.
   Proto Michal dojel až na Národní třídu, kde vystoupil. Když se protlačil davem, který se kolem bývalého obchodního domu Máj pravidelně shlukoval, vydal se pěšky směrem na Václavské náměstí.

   Ve chvíli, když už se cítil Michal unavený a bolely ho nohy, zastavil se u prodejny mobilních telefonů. I když měl teprve půl roku starý telefon, padl mu do oka jeden z vystavených. Byla to tak zvaná sklopka s digitálním fotoaparátem ve stříbrné barvě. Hned jakmile ho Michal zahlédl, zamiloval se do něj. Neodradila ho ani cena. Když si spočítal, že když dá ten svůj starý protihodnotou, ještě mu z nalezených peněz dva tisíce zůstanou. Proto neváhal a vešel do obchodu.
 
   Šťastný ze zakoupeného telefonu, který si Michal nesl hrdě v dárkové tašce, kterou v obchodě dostal, zamířil do jedné z jeho oblíbených kaváren, kam rád a často chodil. Skoro vždy se tam bylo na co koukat, protože tahle kavárna patřila k oblíbeným podnikům, které hojně navštěvovali gayové.
   Dnes však Michal neměl čas okukovat pěkné kluky a taky mu dnes bylo úplně jedno, že jeho příchod provází mnoho lačných pohledů přítomných hostů. Zalezl si k nejzazšímu stolku v rohu kavárny a když si u vykrouceného klučíka objednal kávu a džus, vyndal telefon z tašky a pustil se do studování návodu.

   „Nazdárek Majku, jak se vede?“ pozdravil Michal do nového telefonu, když po delším vyzvánění se ze sluchátka ozvalo rozespalé: „No co je!“ 
   Majk byl normálně Marcel, ale nenechal si říkat jinak než Majk. Prý to bylo víc sexy. Byl to jeden z mála Michalových známých.
   „Co otravuješ ty buzno,“ ozval se Majk svým pisklavým hlasem, „šel jsem spát až v šest ráno a nemám náladu se s tebou vybavovat.“
   „Tak nemáš tak dlouho vyšukávat,“ zasmál se škodolibě Michal. Hlavně měl radost z toho, že Majka vzbudil. A bylo mu zcela jedno, že se na něho po jeho vulgárních slovech pohoršeně několik hostů podívalo. Michal necítil potřebu brát na své okolí ohledy a ani se nesnažil mluvit tišeji. „Koupil jsem si nový telefon, tak ho zkouším,“ dodal Michal pyšně, když se napil stydnoucího kafe.
   „A to se mám posrat! Nejraději bych tě nakopal do té tvé prdele,“ zapištěl rozespale Majk. „Mně tak určitě zajímá tvůj novej fon. Já chci spát.“
   „Aby ses neotelil krávo,“ odsekl mu Michal, ale nenechal si zkazit náladu. Navíc oni dva spolu podobným způsobem mluvili běžně.
   „A kde si na něho sebral prachy?“ zeptal se vzápětí Majk zvědavě.
   Michal poznal, že se chytnul. Věděl, že Majk je zvědavý a závistivý.
   „Dostal jsem malý prezent od jednoho tatíka,“ přiznal Michal částečně pravdu. Podrobnosti samozřejmě neměl v úmyslu Majkovi vykládat.
   „Nekecej buzno, ty si zase ojel nějakého staříka? Ty si ale děvka,“ vysmíval se mu Majk, ale Michal poznal na jeho hlase, že z něj mluví závist. Navíc Majk si taky někdy moc nevybíral.
   „Nestavíš se dneska?“
   „Kdy?“ zeptal se Michal a v duchu se zaradoval. Nyní už bylo jisté, že je Majk chycený. Určitě mu nešlo jen o to Michala vidět. Hlavně byl zvědavý na nový telefon.
   A Michal se rád chlubil. Proto se dohodli, že k Majkovi dorazí kolem páté odpoledne.

   I když si to Michal nikdy nepřipouštěl, byl Majk jediný, ke komu cítil alespoň nějakou náklonnost. Alespoň nějaký  náznak citů. Určitě se nedalo mluvit o lásce nebo přátelství. Spíše je jen sbližoval podobný osud dvou přivandrovalců z venkova a podobný postoj k životu. Když měl jeden z nich nějaký splín, vyplakal se tomu druhému na rameno. Občas, když cítili potřebu, měli spolu sex. Nikdy však jejich vztah nepřekročil určité mantinely, které si oba stanovily.

   Michal si objednal skleničku vína a když mu číšník odnesl prázdný šálek od kávy, rozhlédl se po kavárně.
   Zjistil, že některé z kluků zná osobně a pár jedinců i intimně. Pohledem je pozdravil. Ale, jak už bylo v jejich kruzích zvykem, vyspat se s někým, neznamenalo většinou žádný závazek do budoucna. Ze svého okolí znal Michal jen málo jedinců, kterým se opravdu povedlo se zamilovat a vydrželi s někým žít delší dobu. To však Michala nelákalo.
   Neuměl si představit, že by se měl s někým dělit o svoje soukromí. Při tomto pomyšlení se Michal znechuceně oklepal. Příčila se mu představa, probouzet se ráno vedle někoho delší dobu, než jednu noc. Nesnesl by vedle někoho pravidelně usínat, poslouchat jeho chrápání, zodpovídat se mu kde byl, proč tak dlouho a proč přišel až ve dvě ráno. Tohle všechno byly věci, po kterých netoužil.
   Michal se naučil vnímat lidi kolem sebe pouze jako divokou smečku, kde každý krouží, číhá a čeká na to, aby mohl urvat co nejvíce pro sebe. O tom, že se nemýlí, byl Michal natolik přesvědčený, že věřil, že aby mohl mezi nimi přežít, musí být ještě horší než oni. A proto takto přistupoval k životu a choval se tak. Prozatím mu to tak vyhovovalo a doposud nikdy nepřemýšlel nad tím, že by tomu mělo být jinak.

   „Nazdar,“ pozdravil Michal a když vešel do bytu, políbil Majka na rty.
   „Pojď dál,“ vyzval ho Majk a ani se nesnažil skrýt, že je pod růžovým župánkem nahý. Michalovi to bylo jedno. Nejednou se spolu milovali a jeden druhého znali i intimně.
   „Tak ukaž ten svůj zázrak,“ pobídl Majk netrpělivě Michala, když se usadili vedle sebe na sedačce v pokoji.
   Majk bydlel v pronajaté garsonce a každý kdo sem přišel musel poznat, že tady nebydlí normální dělník z fabriky. Majk si potrpěl na křiklavé a vyzývavé barvy. Různé dečky a obrázky jen doplňovali jeho vykroucené a zženštělé chování.
   „No dal bych si něco k pití,“ dělal Michal, jako by Majkovu výzvu neslyšel.
   „Co myslíš, že kradu a že seš někde v baru?!“ rozčílil se Majk. Michal však věděl, že je to jenom hra a běžný způsob jejich konverzace. Taky se Majk hned zvednul a šel mu nalít skleničku vína.
   „Tak dělej, ukaž mi ho,“ řekl netrpělivě Majk, když se znovu posadil vedle Michala.
   „Ty si prase,“ rozčílil se na oko Michal, „ ty by si jenom šukal a navíc nejsem umytej.“
   „Nekecej buzno, nebo ti ho utrhnu. Ten tvůj smradlavej klacek mne nezajímá. Dělej ukaž ten fon,“ zasmál se Majk a plácl Michala něžně po stehně.
   „Hezkej,“ uznal Majk, když telefon vracel Michalovi. „To má hold někdo štěstí. Já kdybych si nechal zadek natrhnout, mně takovej dárek nikdo nedá,“ povzdechl si.
   Michal věděl, že z Majka mluví jenom závist. Když se rozhlédl kolem sebe, poznal, že tu má spoustu nových věcí, které si  sám určitě nekoupil. Věděl, že Majk taky nikoho nemá na pevno a hodně se líbí tatíkům, kteří jsou v sexu aktivní a mají rádi takové zženštělé typy, kterým Majk byl. Proto si oni dva rozuměli spolu i v sexu. A takový tatík rád přinesl něco, co se Majkovi líbilo, jen aby si užil.
   „To víš, kdo umí, ten umí,“ rýpnul si Michal a zapálil si cigaretu. Věděl, že tím Majka pozlobí, protože ten kromě jednoho, nekouřil a nesnášel kouř.
   „Ty si prase,“ rozčílil se Majk a rychle zapálil svíčku, která pohlcuje kouř. „Jak to můžeš brát do huby?“
   „Někdo si cpe do huby cigára, někdo zase pěkný macky,“ zasmál se Michal.
   „Ty si, ale fakt prase,“ oklepal se na oko štítivě Majk. „Raději povídej od koho to máš. Znám ho?“
   „Jestli ho znáš nevím, ale pochybuji, že bys s ním kdy něco měl. On to má rád, když mu to někdo dělá ze zadu a  rád kouří. Což ty si pravý opak.“
   „A kde si ho sbalil?“ nenechal se odbýt Majk a v očích mu závistně zablýsklo.
   Michal uvěřil tomu, že za takový mobil by se Majk nebránil ani tomu, co nesnášel. Jenže taky věděl, že Majk je drbna a kdyby mu řekl víc, ten by to hned někomu vyžvanil. A Michal nechtěl mít problémy, protože i když ho netrápilo svědomí, věděl, že ty peníze nezískal zrovna férovým způsobem. Proto navyprávěl Majkovi, že sbalil o víkendu jednoho chlapa v bazénu, který si ho pozval domů a když Michal odcházel, dal mu pět tisíc. A ten zbytek, že si Michal dodal ze svého.
   „Fakt? Ty si blázen. Pět táců bych za mobil nikdy nedal,“ odfrkl si Majk. Opět Michalovi potvrdil svoji lakotu.
   „Vidíš, já jo. Řekni, že není super,“ nenechal si Michal zkazit náladu. Už i proto, že věděl, jak to doopravdy bylo.
   „Ale je, hned bych ho taky bral,“ posteskl si Majk a smutně se podíval na svojí postarší nokii.
   „Neboj, třeba budeš mít taky štěstí,“ pohladil ho Michal ve vlasech a druhou rukou mu smyslně sáhl do odhaleného rozkroku.
   „Ty máš chuť?“ zeptal se Majk a v očích mu radostně zajiskřilo. Jednou z mála věcí, kterou ti dva měli společnou, byla jejich neutuchající chuť na sex.
   „A ty snad ne?“ zasmál se Michal místo přímé odpovědi.