Čert Tě vem - 3. Chat

   Michal se vrátil od Majka až o půlnoci. Milovali se spolu vášnivě a dlouho, jako by neměli sex už nejméně půl roku. Oba měli tu výhodu, že znali jeden druhého i po intimní stránce a tudíž si dokázali vyhovět.

   I přestože se Michal u Majka vysprchoval, neodpustil se ještě jednu lázeň doma. Po návratu z koupelny zapnul počítač a během toho co se přihlašoval na internet, utíral se do velké červené osušky. Když si ještě udělal kávu, sednul si nahý k počítači.
   Jako tradičně se Michal nalogoval do místnosti pro kluky na kluky. Jinam ani vlastně nechodil. Nějakou dobu si pročítal hlášky ostatních návštěvníků. Musel se začít smát, když viděl stále stejné lidi se stejnými hláškami. Jen občas se vyskytl někdo nový, nebo málo známý.
   Nějaký čas se bavil i prohlížením odkazů na různé erotické či porno obrázky a stránky. A i když to nebyly ještě ani dvě hodiny, kdy se naposledy miloval, cítil, že je opět vzrušený.
   „Někdo pro mladého, sympatického kluka  z Prahy, na pokec, možná i …. ,“ hodil Michal konečně na sklo svoji hlášku. Neměl náladu, vymýšlet si něco originálního a ani ho už nebavilo jen číst hlášky jiných.
   Nic se nedělo a nikdo na jeho hlášku nereagoval. A to i přesto, že bylo v místnosti přihlášeno stadevadesát návštěvníku chatu. Proto Michal odeslal znovu na sklo svoji hlášku a šel si do kuchyně pro svůj oblíbený drink  a cigarety.
   Po návratu k počítači, se přepnul do šeptání. Až ho najednou překvapilo, kolik lidí nyní odpovědělo na jeho hlášku. Na spoustu z nich Michal ani nereagoval. Podle nicků věděl, že to jsou známé firmy, kteří se mu buď nelíbily, nebo měli jenom zájem o sex u počítače. To zase nezajímalo Michala.
   Další lidi zavrhnul po krátké konverzaci, když zjistil, že chtějí něco, co odmítal Michal, nebo se mu nějak nezdály. Když po další půlhodině, kdy mezitím opakoval svoji hlášku ještě jednou, odmítl Michal i další zájemce, kteří buď chtěli sex, který Michal nemusel, nebo tvrdili, že nemají fotku na výměnu, čemuž nevěřil, nezbyl nikdo.
   „Co a koho hledáš?“ zeptal se Michal kluka s nickem Specials, jehož hláška ho zaujala.
   Míry 34/180/70 se Michalovi zamlouvaly. A když Specials po krátké konverzaci po netu poslal i svoji fotku, musel Michal uznat, že se mu ten kluk líbí a tak se rozhodl zkusit štěstí.
   „Co přesně hledám, ještě nevím,“ dostalo se Michalovi odpovědi během chvilky, „zatím fajn kluka na pokec, potom snad u skleničky a zbytek se uvidí,“ četl Michal.
   „To zní rozumně,“ odpověděl mu Michal a pobaveně se ušklíbl. Tohle znal. „Stejně každý chce jen do postele,“  pomyslel si, ale tohle už Specialsovi nenapsal.
   „Odkud jsi?“ přišla Michalovi otázka.
   „Už skoro dva roky z Prahy. Jinak jsem z venkova, jak říkáte vy Pražáci,“ neodpustil si Michal ve své odpovědi malé rýpnutí.
   „Sice se ptám odkud jsi, protože na setkání s klukem z druhého konce republiky tady na chatu nevěřím, ale jinak je mi to úplně jedno,“ četl vzápětí Michal jeho odpověď.
   „To máš sice pravdu, ale spousta Pražáků je však jiného názoru,“ neubránil se Michal určité nelibosti ve své odpovědi.
   Ani si v té chvíli neuvědomil, že sám se kolikrát k mimopražským nechová lépe. Za jeho chováním byl jeho malý, hluboko se skrývající mindráček z toho, že sám je z malého okresního města.
   „Máš přítele?“ změnil téma Michalův chatový společník.
   Michal sám ani nevěděl, proč zrovna dneska debatuje na této úrovni. Jindy si většinou rychle někoho vybral a bez zbytečných řečí rovnou navrhoval setkání v reálu.
Možná, že to bylo tím, že po dnešním setkání s Majkem, toužil po duchapřítomnější debatě.
   „A ty?“ zeptal se Michal místo odpovědi. Ne, že by mu nějak záleželo na tom, zda jeho případný společník někoho má. To mu bylo jedno. Hlavně, když si užije. Neměl ani důvod tajit, že sám nikoho nemá. Přesto měl pocit, že dělat trochu drahoty, neuškodí.
   „Jasně, máš pravdu. Jen se ptám a sám o sobě nic neřeknu,“ četl si Michal Specialsovo odpověď doplněnou o smějící ho se smajlíka. „Jmenuju se Marek a v současné době nikoho nemám.“
   „Díky. Já jsem Michal a jsem teď taky sám. A zatím nikoho na vztah ani nehledám,“ naťukal Michal rychle svoji odpověď a odeslal ji. A než přišla Markovo další odpověď, otevřel si znovu jeho fotografii.
   Byl na ni sympatický černovlasý kluk v napasovaných riflích a tričku. Takže Michal mohl jasně odhadnout jeho štíhlou postavu. Nesnášel totiž silné kluky. Vždy si říkal, že než sex s někým tlustým, tak to si to raději bude dělat dokonce svého života sám.
   „Líbíš se mi,“ brumlal si Michal sám pro sebe. „A podle té boule v poklopci se zřejmě nemáš za co stydět,“ pokračoval polohlasně ve svém hodnocení s pohledem upřeným na fotku.
   Jenomže Michala zaujalo na Markovi mnohem víc, než velké mužství, které se jasně rýsovalo přes napasované rifle. Sám sice nevěděl, proč se mu tak Marek líbí, ale bylo to tak.
   Za svůj život viděl už mnoho hezkých kluků a chlapů. A určitě hezčích než byl Marek. Ale ten měl pro Michala nějaké zvláštní kouzlo. Měl z něho velmi příjemný, až skoro uklidňující pocit. Snad to bylo tím bezelstným pohledem, nebo mírně zasmušilým výrazem ve tváři. Michal nebyl v žádném případě žádná citovka a na smutné řeči, nebo pohled nedal. Ale u Marka to v něm vyvolávalo takový zvláštní pocit.
   „Brr, ještě se zamiluju,“ oklepal se Michal zděšeně, „stejně je to jen fotka, která lže a ve skutečnosti vypadá každý jinak,“ dokončil svoji úvahu, kterou se snažil zahnat ty divné pocity, které neměl rád. Raději se pořádně napil alkoholu ze skleničky.
   „Máš chuť se vidět osobně?“ zeptal se Marek v další hlášce.
   „Pokud mne nebudeš hnát do manželství, nebo někde v temné uličce znásilňovat, tak možná ano,“ zavtipkoval Michal.
   „Tak z toho strach neměj. Registrované partnerství u nás není dovoleno a násilnické a ani sadomasochistické sklony nepěstuji.“
   „To si mne tedy uklidnil,“ odpověděl Michal s ironickým úšklebkem na rtech.
   „Jak to tedy uděláme? Máš chuť se vidět už zítra?“ zeptal se Marek.
   „Pokud tím myslíš pátek, tudíž dnes, tak bych možná zájem měl,“ chytl Michal Marka za slovo a rýpnul si do něho.
   „Opět máš pravdu,“ odpovídal Marek a ke své odpovědi opět přidal smějícího se smajlíka,
„takže znovu. Máš chuť se v pátek, tedy dnes, vidět?“
   Michal samozřejmě chuť měl. Vždyť nešel na chat řešit mezinárodní politickou situaci, ale najít si někoho na hezký večer. Ale rád dělal drahoty. Chtěl mít pocit, že ten druhý balí jeho. Sám balil někoho jen výjimečně. Vzhledem k tomu, jak vypadal, neměl o nápadníky nouzi.
   „No to by snad šlo. Ještě přesně nevím, zda a v kolik budu mít čas,“ nasadil Michal roli velmi zaměstnaného člověka. Přitom moc dobře věděl, že v plánu nic nemá. To leda, že by náhodou potkal někoho, kdo by se mu moc líbil a něco by z toho mohlo být.
   „Dobře Michale. Nechám to na tobě. Pokud budeš mít chuť a čas, tak mi napiš, nebo zavolej,“ ukončil debatu Marek a v další hlášce poslal Michalovi číslo na svůj mobilní telefon.
   „Díky. Ty už končíš?“ podivil se Michal. Svoje číslo Markovi neposlal. To dělal jen velmi zřídka a až když toho druhého poznal osobně a věděl, že má zájem o další setkání, nebo mu ten druhý může být něčím užitečný.
   „Omlouvám se, ale musím. Brzy vstávám do práce. Každopádně se budu těšit jestli se ozveš. Zatím se měj krásně a přeji ti dobrou noc,“ rozloučil se Marek a když se s ním rovněž rozloučil i Michal, odhlásil se z chatu.
   Michal ještě nějakou dobu sledoval hlášky lidí v místnosti. Několikrát na nějakou zkusil reagovat, ale nakonec zjistil, že tu není pro něho nikdo zajímavý. A když ho přestalo bavit i surfování po internetu, vypnul počítač.

   Zapálil si cigaretu, vzal svůj nový mobilní telefon i s návodem k němu a když si pustil cédečko Madony, natáhl se v ložnici na širokou postel.
   Po půl hodině, kdy pilně pročítal návod, zjistil, že vůbec nevnímá co čte. Nakonec to vzdal a jenom tak se natáhnul a koukal do stropu.
   Najednou vyskočil z postele, až se uhodil o hranu letiště do holeně a s hlasitým klením, držíc si bolavé místo na noze, doskákal do pokoje k počítači, kde měl na papíře napsané telefonní číslo na Marka.
   Když se vrátil zpět na postel, prohlížel si nohu, zda se mu tam nedělá modřina. Měl strach, aby nebyla vidět. Michal si hodně potrpěl na své krásné tělo a každá maličkost, která by mohla narušit jeho vzhled ho rozčilovala a znepokojovala.
   Nic neviděl, proto se začal pokoušet uložit si Markovo číslo do seznamu telefonu. Když se mu to na druhý pokus podařilo, povzbuzen svým úspěchem, rozhodl se vyzkoušet digitální fotoaparát. Musel si k tomu však vzít opět návod. I když v životě už několikrát fotil, s tímto zacházet neuměl.
   Ve chvíli, kdy si Michal byl jist, že už to zvládá, zkusil několikrát vyfotit různé předměty v pokoji. Když byl konečně spokojen s několika fotografiemi za sebou, odvážil se fotit sám sebe. Po několika pokusech se mu jeden snímek docela zdařil. Byl na něm od hlavy do pasu. Tuto fotografii si uložil.
   Vzápětí ho napadla taková ztřeštěnost. Uloženou fotku odeslal Markovi na jeho telefon. Ve chvíli, kdy to udělal mu došlo, že neví, zda Markovo telefon umí přijímat mmsky.
   „Já jsem ale blbec,“ chytil se náhle Michal za hlavu. Uvědomil si totiž teprve nyní, že se Markovi ukáže jeho číslo mobilního telefonu. A to neměl v úmyslu.
   Bylo však už pozdě. Michal, naštvaný sám na sebe, si nadával a byl rozmrzelý. Ale nakonec nad tím brzy mávl rukou. „No co, tak ho bude znát. Kde je psáno, že se mu tím k něčemu zavazuju. Když to zítra vyjde, tak si užijeme a potom, měj se,“ uzavřel Michal svoje rozpoložení. Nakonec poslal Markovi ještě smsku na dobrou noc.

   Po návratu z koupelny, sebou praštil Michal na postel a ve chvíli, kdy zhasínal lampičku mu přišla na jeho telefon textová zpráva.
   „Moc ti Michale děkuji za přání a fotku. Jsi opravdu moc pěkný kluk. Budu se moc těšit na naše setkání,“ psal mu Marek.
   Michal se jen spokojeně pousmál a zachumlal se do pokrývky. To, že se Markovi líbí věděl a ani chvilku nad tím nepochyboval. A zároveň si však musel přiznat, že se Marek líbí jemu.