Čert Tě vem - 4. Váhání a čekání

   Když z jeho kanceláře odešel i vedoucí reklamního oddělení, usadil se Marek pohodlně ve svém křesle a trochu si povolil kravatu u krku.
   Měl toho za dnešní den už plné zuby. Porada, která se táhla od devíti rána, samozřejmě nepřinesla žádná konkrétní odpovědi na otázky, které Marka, jako vedoucího pražské pobočky zajímaly. Nemohl se stále zbavit pocitu, že za těch půl roku, co byl do své nové funkce povýšen, se stále někteří jeho podřízení nemůžou smířit s tím, že on dosáhl svého postavení už ve svých čtyřiatřiceti letech.
   Marek mrknul na hodinky a s hrůzou zjistil, že už jsou skoro dvě hodiny po poledni. A to ještě ani neobědval. Jediné co ho potěšilo, bylo, že dnes je pátek a taky se snad sejde s tím klukem z chatu.
   Musel si přiznat, že se mu ten kluk moc líbil. Zároveň z něho měl takový zvláštní pocit. Marek nikdy nehledal společnost nebo přátelé tímto způsobem. Jeho včerejší návštěva chatu byla spíše výjimkou. Ale už skoro rok byl sám a toužil po něžném dotyku a krásném milování.
   „Promiňte šéfe, nemáte hlad?“ vyrušila Marka z jeho rozjímání jeho sekretářka, která trochu nesměle nakoukla do kanceláře. „Já klepala, ale asi jste neslyšel,“ dodala ještě omluvně.
   „No, něco malého bych si dal, ale nechce se mi nikam chodit,“ usmál se na ni Marek přátelsky.
   Byl to právě on sám, kdo si paní Smejkalovou při nástupu do své nové funkce vybral. Nahradila tak v pozici sekretářky mladou, sotva dvacetiletou manekýnku, která odešla pryč s Markovo předchůdcem.
   Marek si paní Smejkalovou vybral úmyslně, ze všech možných nabídek. Byla to sympatická padesátnice se zachovalou postavou a vzhledem. Byla dostatečně vzdělaná a hlavně se za celou tu dobu jevila, že umí víc než jen uvařit kávu, nebo v soukromí uspokojovat šéfa. Marek po takové netoužil. Vzhledem k tomu, že jeho zajímali kromě práce, pouze kluci a muži, jeho nová sekretářka mu plně vyhovovala.
   „Tak já vám přinesu nějaký chlebíček?“ navrhla mu jeho sekretářka. Odpověď znala už předem. Ale držela se zásady, že šéf je šéf. A tak Markovo souhlasné kývnutí zahledla už mezi dveřmi.
   Když Marek osaměl, pootevřel okno a s chutí si zapálil jednu ze svých svátečních cigaret. S chutí vychutnal první šluky a potom si zapnul počítač. Nejdříve si na plochu přetáhl obrázek, který mu v noci poslal Michal na mobil a když si k tomu ještě přidal fotku, kterou od něho dostal při chatování, obě je nechal otevřené na monitoru vedle sebe a pohledem jezdil z jedné na druhou.
   Musel uznat, že Michal je opravdu pěkný kluk. I když nikdy nebyl na mladé kluky, tentokrát měl v úmyslu udělat výjimku. Jeho předešlé dva vztahy, které trvaly tři a pět let, nedopadly dobře. V obou případech to byli starší kluci, než byl on sám. Proto se včera rozhodl pro změnu a odepsal Michalovi na jeho hlášku i když byl o deset let mladší než on.
   Marek byl realista a i díky svému zaměstnání a postavení, kterého v něm dosáhl, nebyl zvyklý malovat si vzdušné zámky. Proto si nedělal iluze o průběhu setkání s Michalem. Tušil, že se možná setkají, pokud se tedy Michal ozve, zřejmě spolu skončí v posteli a tím to také zřejmě skončí. Marek už několik takových krátkých setkání zažil. Přeci jen byl mladý a zdravý muž a jeho tělo si žádalo své. Proto, když už měl mít jenom sex, chtěl ho mít s někým hezkým.
   Michal však zajímal Marka mnohem víc, než jen jako potencionální kluk na jednu noc. A kromě jeho krásy ho na Michalovi přitahovalo ještě něco, co ani dost dobře nedokázal pojmenovat. Snad to byla Michalovo skoro dětská tvářička ve které člověk mohl spatřit něco, co tam nepatřilo. Jestli to byl ten vyděšený pohled, který se schovával za masku tvrďáka, nebo to snad byly ty pevně stažené rty, jakoby ze strachu před celým světem, Marek nevěděl. Přesto měl pocit, že za tou maskou tvrďáka, se schovává něžná a zřejmě vystrašená duše kluka, který se bojí lidí kolem sebe.
   Markovi bylo jasné, že mu včera Michal neposlal svoje telefonní číslo úmyslně. Tušil, že Michal hledá, loví a zkouší. Proto ho dost překvapilo, že později přišla od něho textovka s mmskou.
   „No nic, necháme to koňovi,“ povzdechl si Marek. Bylo už skoro půl třetí a Michal se stále neozýval. Proto se Marek rozhodl, že počká do čtyř a když se Michal neozve, vyrazí na víkend mimo Prahu.  
   „Moc vám děkuji Janičko,“ usmál se Marek, když před něho jeho sekretářka postavila talířek se dvěma chlebíčky a vonící šálek kávy. Navrch přidala sklenici džusu. Na Markovo překvapený pohled pokrčila sekretářka nevinně rameny a dodala: „Když vy skoro vůbec nic nepijete a to není zdravé.“
   „Děkuji vám, jste milá,“ ocenil Marek její starostlivost, „je už celkem dost pozdě a určitě při pátku pospícháte. Takže pokud chcete, můžete jít už domů.“
   „Opravdu?“ zaradovala se paní Janička, „tak to jsem moc ráda. Jedeme s manželem zazimovat chatu a tak se mi to hodí.“
   „Tak hezký víkend,“ popřál ji Marek a když konečně ve své kanceláři osaměl, s chutí se pustil do pozdního oběda.
   I když měl ještě spoustu práce, věděl, že by se už na nic nesoustředil. Proto to nakonec vzdal a spisy uklidil do trezoru.  
   Pomalu ujídal a přitom si neustále prohlížel Michalovo fotky. Čím déle se na Michalovy fotky díval, tím více se na něho těšil. A čím více se blížila čtvrtá hodina, tím více byl Marek nervóznější. Proto si proti všem svým zvyklostem zapálil druhou cigaretu.
  
x x x x x

   Michal si další volný den, kdy nemusel do práce, pořádně vychutnal. Jak už bylo jeho zvykem, do oběda spal. Když se konečně probudil, zůstal ležet v posteli a přitom se rukou dráždil na svém mužství. S vyvrcholením se konečně i pořádně probral.
   Přesto mu trvalo ještě skoro další hodinu, než vylezl z postele a došel do koupelny. Když se po kratičkém rozhodování rozhodl pro koupel před sprchováním, napustil si vanu, do které dal pořádnou dávku koupelového olejíčka. K tomu si zapálil cigaretu a když slastně zavřel oči, pokusil se vybavit tvář a postavu kluka, se kterým se měl dnes sejít.
   Co už bylo samo o sobě u něho překvapivé, bylo, že si vzpomněl na Markovo jméno. A ke svému vlastnímu překvapení si Michal vybavil bez problémů i to, jak Marek vypadá.
   „Já se snad ještě zamiluju,“ pomyslel si Michal sám pro sebe a vzápětí se začal své myšlence smát.
   Přesto, že si stále dokola Michal opakoval, že o nic nejde a až se s tím klukem vyspí, tak to pro něj končí a každý z nich si půjde svou cestou, stejně se mu Marek neustále vracel na mysl.
   Tohle Michal neznal a tento nový pocit ho začal děsit. Je sice pravda, že kromě několika vyloženě sexuálních partnerů měl i několik kluků, kteří se mu líbili a se kterými strávil i víc než jednu noc, přesto nebyl doposud do žádného z nich vyloženě zamilovaný.
   Znechucen sám sebou z myšlenek, které se mu neustále vracely, vylezl Michal z vany a šel si raději udělat snídani.

   Ve chvíli, kdy se přiblížila čtvrtá hodina, uvědomil si Michal, natažený na sedačce, že by se měl Markovi ozvat. Jenomže z toho, co celý den prožíval, byl natolik znechucený, že začal přemýšlet o tom, že na žádné setkání s Markem nepůjde.

x x x x x

   Čas neúprosně ukrajoval z pátečního dne a Michal se stále neozýval. Marka to dost mrzelo. Nebyl naivní a nedělal si žádné iluze o průběhu jejich setkání, přesto z toho byl smutný. Mohli spolu prožít hezký večer. Marek si musel připustit, že se na toho kluka dost těšil.
   Bylo už pět hodin, když to Marek zklamaně vzdal. Smutně si povzdechl, vypnul počítač a začal si balit své věci. Ve chvíli, kdy vzal svůj mobilní telefon do ruky, aby ho strčil do pouzdra na opasku, oznámila mu melodie z nějakého filmu, na jehož název si Marek nemohl už delší dobu vzpomenout, že mu přišla textová zpráva. Určitě rychleji, než měl v úmyslu, otevřel Marek došlou zprávu. Cítil, jak mu srdce buší rozčílením.
   „Omlouvám se,“ četl Marek, „ale měl jsem nějakou práci. Pokud ještě máš zájem, mám od sedmi volno a můžeme se někde sejít. Michal.“
   Marek si oddechl a posadil se zpět do křesla. Když se trochu uklidnil, odpověděl: „Jsem pro. Máš nějaký návrh?“
   „Nechám to na tobě, zkus něco navrhnout,“ přišla vzápětí Markovi odpověď.
   Marka tenhle způsob domlouvání moc netěšil. Nebyl nijak velký smskař. Napadlo ho, že by měl raději Michalovi zavolat, ale nakonec svůj nápad zavrhnul. Nevěděl s kým Michal je a kde je a taky nevěděl, zda by mu to bylo vhod. Kromě toho si nebyl jist, že by dokázal ve svém hlase potlačit nervozitu a nedočkavost, která ho ovládala a kterou prožíval. Moc se na Michala těšil a byl vzrušený představou, nad tím, co je možná večer čeká.
   Neměl však v úmyslu dávat tomu klukovi svoje city moc najevo a tím se dostat do pozice toho, komu na tom setkání více záleží. Toho by mohl Michal zneužít nebo se naopak zaleknout a odmítnout.
   Proto si Marek znovu zapálil. Dnes již třetí cigaretu. A to už bylo silně proti jeho zvyklostem. Tolik jich běžně vykouřil za týden.
   Když konečně Marek usoudil, že uběhla dostatečně dlouhá doba na to, aby mohl odpovědět a nevzbudil zdání netrpělivosti, navrhnul Michalovi schůzku v půl osmé v jedné z kaváren na Karlově náměstí.
   Znal ji a tak věděl, že to tam není žádná velká snobárna a zároveň nemusel mít strach, že by tam potkal kdoví jaká individua. Taky věděl, že tam budou mít dost soukromí, aby si mohli v klidu popovídat.
   Po nějaké době, co zprávu odeslal, uvědomil si Marek, že si s ním Michal zřejmě také pěkně zahrává. Na jeho odpověď čekal skoro deset minut. Ty připadaly Markovi jako nekonečné. Sám sebe nepoznával. Už jenom ta představa, že by Michal schůzku odmítl, nebo snad na ni nepřišel, to Marka přivádělo k šílenství.
   Nebyl zrovna typ, který by se zamilovával na první pohled a když už se něco podobného stalo, snažil se řídit zdravým rozumem. Moc dobře věděl, jak to mezi gayema chodí a znal dost kluků, kteří mu jeho názor potvrzovali. Přesto už od noci, kdy se s Michalem na chatu seznámil, cítil, že ho ten kluk zajímá, víc než je zdrávo.
   „Asi stárnu,“ povzdechl si Marek a snažil se své pocity zlehčit. „nebo už jsem opravdu dlouho nikoho neměl a jsem nadržený, až to není hezké.“
   Konečně dorazila Michalova smska. Souhlasil. Slíbil, že nejpozději v osm bude v kavárně.
Marek měl tedy něco přes dvě hodiny na to, aby se zašel domů osprchovat a převléknout. V žádném případě neměl v úmyslu jít na rande v obleku a kravatě. I když jeho postavení takovou módu vyžadovalo, on sám se nejlépe cítil v riflích a tričku.

x x x x x

   „To sem to asi posral,“ pomyslel si Michal naštvaně, když odeslal Markovi smsku, že s místem i časem setkání souhlasí.
   Nešlo mu o místo a ani ten čas, ale o to, jak rychle se vším souhlasil. Najednou měl pocit, že to tomu klukovi moc rychle usnadňuje.
   Michal nebyl zvyklý dávat svému okolí najevo svoje city a pocity. Také nerad budil zdání, že je k mání moc lacino. Věděl, že když má chuť a potřebuje si někoho najít, není to pro něho žádný problém. A tak toho dost často využíval i zneužíval.
   Proto nyní, když seděl v křesle a naštván sám na sebe, si nadával. Měl pocit, že se dal Markovi moc rychle a lacino. Začal uvažovat, zda má na tu schůzku vůbec chodit.
Nebo by se mohl alespoň o nějakou pěknou dobu zpozdit.
   Nakonec se rozhodl pro tu druhou možnost. A potěšen sám sebou, jak celou věc vyřešil, začal si vesele prozpěvovat společně se zpěvačkou na kazetě. Měl radost, že se mu podařilo zachránit svoji image, na které si tolik zakládal.


Zveřejněno: 01. 10. 2005 (přečteno 1639)
 
 
 
© Saša Nový 2003-2012, powered by phpRS