Vše by bylo krásné, kdyby jsme se chovali slušně

   Nechci si tady hrát na někoho, kdo je náhle osvícen. To vůbec ne. Každý jsme nějaký, každý z nás máme za sebou kus života a různé zkušenosti i poznání.

   Je to asi i tím, že člověk stárne a spoustu věcí přehodnocuje. Dělám to i já. A myslím si, že to dělá většina z nás, nebo většina lidí přijde na to, že to tak udělá.

   Já jen stále víc přemýšlím, proč se k sobě chováme, jak se chováme. Nejde o to, že někdo je mladý, druhý starý. Nejde o to zda je někdo štíhlý, nebo při těle. Vůbec asi nemá vliv na to, zda je někdo model, druhý jen obyčejný kluk.

   Nyní asi kecám, tohle co jsem popsal v řádcích nahoře, má vliv, jak se kdo chováme. Ano, každý hledáme svůj ideál. Každý hledáme, co se mu líbí. Je to asi přirozené. Ale i tak to není důvod, chovat se jako ..., nyní nevím, jak to slušně napsat

   Prostě to, že se mi někdo nelíbí na první pohled, to, že je někdo vypadá jinak, než jaký mám limit, neznamená, že toho dotyčného musím urážet, ponižovat.

   Každý z nás máme volbu. Každý z nás chceme někoho, kdo se nám líbí, kdo nás zaujme. Ale často se stane, že potkáme někoho, kdo vypadá jinak, než náš idol. A postupem času zjistíme, že ten človíček je nám bližší, než člověk, který by se mohl prodávat na první stránce katalogů.

   Kdysi mi jeden člověk řekl, že z krásného, ale prázdného talíře se nenajím.

   Je to sice pravda. Zároveň jsem dodával, že z plného talíře něčeho, co mi nechutná, také ne. To vše je pravda, tak kde tedy najít nějaký kompromis?

   Já si myslím a nechci nikoho poučovat o tom, že se k sobě máme chovat slušně a tolerovat jeden druhého. Stále žádáme, aby nás většina tolerovala. Ale je smutné, že netolerujeme, sami sebe. Často se stává, že mezi námi je mnoho těch, co si myslí, že jsou víc. Víc než Ti druzí.

   Přiznám se, že jsem občas byl stejný, ale s věkem se mnoho mění. A nejvíc jsem si to uvědomil, když jsem zhlédnul film: Bent.

   Je to film o tom, jak homosexuálové museli trpět za to, že byli čím, jsou. Možná se mi mnozí vysmějí, ale na mě ten film udělal velký dojem. Hlavně je v něm mnoho pravdy. A myslím si, že každý z nás by si mohl uvědomit, že máme štěstí, že žijeme v době, ve které žijeme. Můžeme být šťastní, že vůbec žijeme... .


Zveřejněno: 27. 03. 2014 (přečteno 615)
 
 
 
© Saša Nový 2003-2012, powered by phpRS