2. Slastné pokušení

   „Jsi hodný, že jsi počkal. Děkuji,“ pronesl Jakub a něžně pohladil Martina po hřbetu ruky.
   Martin se trochu leknul, nebyl zrovna zvyklý na a tyhle projevy na veřejnosti. Ale ve chvíli, když zjistil, že je sleduje několik závistivých pohledů, pohlazení opětoval.
   „Čekal jsem rád. Jinak já jsem Martin,“ představil se Jakubovi.
   „Moc mě těší Martínku. Máš něco v plánu?“ zeptal se Jakub.
   „Nevím, co myslíš?“
   „No, že bych nerad seděl tady. Jsem tady celý den a nemusím tu trávit i své soukromí,“ přiznal Jakub.
   „A kam chceš jít?“ zeptal se Martin.
   Sice ho hned napadlo, kam by mohli zajít, ale i když si dělal určitě plány na dnešní večer, nechtěl hned zvát Jakuba k sobě domů.
   „Pozval bych tě k sobě domů, ale na to je ještě asi dost času,“ překvapil Jakub Martina svou otevřeností, „takže můžeme zajít někam jinam, kde posedíme a potom se uvidí,“ navrhnul Jakub.
   „Koukám, že ty neztrácíš čas, co?“ zeptal se s úsměvem na rtech Martin.
   Na jednu stranu ho Jakubova přímost trochu děsila, na druhou stranu se mu však moc líbila. Vždyť oběma stejně jde i o to jedno. A proč si to tedy neužít s někým, kdo se mu líbil a kdo ho už dnes dokonce ochutnal?
   „Promiň, nechci být vtíravý. Jen se mi líbíš a tak nevidím důvod, proč to skrývat,“ sklopil Jakub smutně oči.
   Martin v nich však postřehnul špetku zdravého sebevědomí. Jakub se mu začínal líbit stále víc. A to nejen fyzicky. Ono se to stejně znovu začalo projevovat v jeho rozkroku. A jakoby nechtěně se pod stolem dotknul Jakuba na stehně. Tedy trochu výš, v místech, kde se skrýval jeho poklad. Ta tvrdá boule, kterou na okamžik ucítil, mu dala jasnou odpověď, že jsou na tom oba stejně.
   „Máš pravdu. Také bych rád zašel ještě někam posedět,“ souhlasil Martin.
   „Skvělé, máš nějaký návrh?“
   „Já nevím, chtěl jsem jít K Robertovi, ale …,“ zarazil se náhle Martin.
   On totiž jiný podnik neznal a ani sám nevěděl, proč hned navrhnul gay podnik.
   „Já jsem pro, tam to není špatné, taky tam občas zajdu,“ po zbudil Jakub Martina úsměvem.
   Jakub si musel přiznat, že ta Martinova ostýchavost se mu na něm líbila. Byl zvyklý na to, že ho tady na baru každou chvíli někdo balil a chtěl dostat do postele. Věděl, že kdyby chtěl, mohl by mít každý večer někoho jiného. Občas, když to potřeboval, se nechal někým, kdo se mu líbil, sbalit, ale byla to spíš výjimka. Už ho dost unavovaly ty věčné, laciné návrhy nadržených kluků, nebo chlapů.
   Martin se mu však líbil. Ve skutečnosti to nebyl žádný velký krasavec. Ale bylo na něm něco velmi sympatického a milého. Taky bylo vidět, že to není nějaký lovec, co by tohle dělal běžně. Prostě normální kluk se sympatickým úsměvem a trochu stydlivou povahou. A to se Jakubovi moc líbilo.
   Jakub si nic neobjednal a jen trpělivě čekal, až Martin dopije. V klidu si vyprávěli o všem možném. Byla to spíš taková malá poznávačka, kdy oťukávali jeden druhého. Ani v těchto chvílích však nezaháleli a stále častěji se ochutnávali vzájemnými dotyky. Hlavně pod stolem, kdy jednomu i druhému stále častěji zajížděla ruka výš a výš, až si nakonec hráli přes kalhoty s pokladem toho druhého.
   „Musíme toho nechat, nebo odsud nikdy neodejdeme,“ zarazil po čase Martin Jakuba a jeho nenasytnou ruku.
   Potřeboval, aby mu klesnul pinďour, mohl se jít vyčůrat a v klidu odejít. Navíc se musel už hodně ovládat, aby nevytekl přímo do kalhot.
   „Máš pravdu,“ souhlasil Jakub a rozhlédl se po lokále.
   Nešlo si nevšimnout, kolik závistivých pohledů je sleduje. A nebyl tak naivní, aby nevěděl, že hladově sledují i to, co se děje pod stolem.
   Kdysi byly doby, kdy mu ty žádostivé pohledy imponovaly. Ale teď už ne. Nyní z nich byl spíše otrávený. Jen málokdy se stalo, že přišel do baru někdo normální, se kterým si mohl v klidu povídat taky o něčem jiném, než o sexu.
  
   U Roberta bylo poloprázdno. Neměli vůbec problém, aby našli volný stůl až v rohu podniku, kde byli skryti před zvědavými a hladovými pohledy ostatních hostů, ale kde si mohli nerušeně povídat a zároveň si vyjadřovat své city, které je oba ovládaly. Oba věděli, že chtějí jeden druhého do postele. Zároveň však měli pocit, že u toho druhého cítí víc, než jen zájem o bezduchý sex. 
   „Můžu mít jeden dotaz?“ zeptal se Martin nesměle.
   Nebyl zase dvakrát zběhlý v tom s někým se tahle seznamovat a nebyl si jistý, co je správné a co ne. Takže netušil, zda jeho dotaz je na místě. Přesto ho to moc zajímalo.
   „Klidně se ptej, když nebudu chtít, neodpovím,“ usmál se provokativně Jakub.
   „Taky pravda,“ připustil Martin, „máš někoho?“
   Jakub očekával všechno možné, myslel, že se Martin zeptá jak to má rád v sexu, nebo prostě na cokoliv jiného. Ale tohle ne. Na druhou stranu musel uznat, že to se mu právě na Martinovi líbí, že není jako jiní. Byl s tou svou nesmělostí hrozně milý.
   „Ne nemám. Měl jsem, ale už nemám,“ přiznal pravdivě Jakub. „A ty?“
   „Taky ne,“ odpověděl, možná rychleji, než chtěl Martin.
   „No vidíš, o to větší důvod se seznámit spolu,“ usmál se mile Jakub a pod stolem nahmátnul Martinův poklad, který se okamžitě ztopořil.
   Jakub sjel po nohavicích ke kolenům, kde kalhoty končily, rukou zajel pod látku a díky volné látce se během okamžiku dostal do cíle svého snažení. Jemně chytil do prstů Martinův ztopořený úd a jemně mu začal přetahovat kůžičku přes žalud. Odměnou mu v okamžiku byla kapička lásky, která se Jakubovy hned přilepila na prsty.
   Jakub rychle vytáhl ruku z kalhot a tu sladkou tekutinu s výrazem gurmána slastně olízl.
   „Moc krásně chutnáš,“ zašeptal Martinovi do ucha, když se k němu naklonil a jazykem mu zajel do ucha.
   V tu chvíli se Martin zachvěl po celém těle. Slast, kterou pocítil, mu projela celým tělem. V tu chvíli odhodil poslední zábrany, které ho doposud svazovaly, naklonil se blíž k Jakubovi a zezadu mu zajel rukou do kalhot. Jakub byl stejně jako Martin naostro. Proto nedalo Martinovi moc práce dostat se prsty až k Jakubově prdelce. Nejdříve jezdil jemně prstem mezi půlkami a jen ho jemně šimral. Přitom Jakubovi vracel jemné polibky na rty, oči, bradu a uši.
   S narůstajícím vzrušením se stupňovala i Martinova intenzita. Náhle vytáhl ruce z Jakubových kalhot, silně si naslinil ukazováček a znovu vnikl tam, odkud před chvíli utekl. Ve chvíli, kdy se dostal k Jakubově dirce, prstem zatlačil na dirku a v okamžiku pronikl dvěma články prstu dovnitř.
   Jakuba jakoby zasáhl šíp. Všechny jeho svaly se náhle napnuly a vzápětí slastně vzdychl. Až se mu z té krásy udělaly mžitky před očima. Martinovi to však nestačilo a začal prstem Jakuba dráždit stále rychleji.
   Tohle všechno přivedlo ty dva k brzkému vyvrcholení.
   „Dost!“ skoro vykřikl Jakub a k Martinovu překvapení ukončil jakékoliv další dráždění a mazlení.
   „Co se děje?“ zděsil se Martin.
   „Nic lásko,“ usmál se omluvně Jakub, nahnul se k Martinovi a něžně ho políbil. „Právě jsi dokončil své dílo a já mám kalhoty v rozkroku jeden velký flek.“
   „Promiň Kubíku, to jsem nechtěl,“ zastyděl se Martin, „on na tom byl sice stejně, ale v této chvíli mu to vůbec nevadilo.“
   Jen se cítil trapně, že se nechal opět unést. Ale bylo těžké odolat tak krásnému klukovi, který ho tolik vzrušoval a to vše ve chvíli, kdy byl hrozně moc nadržený. Přesto měl pocit viny.
   Jakub vycítil, že ačkoliv to myslel dobře, přivedl opět Martina do rozpaků. To ho mrzelo. Sic měl už své zkušenosti a věděl, že kluci dokážou být různí, ale Martinova slušnost, skoro až naivita ho zaujala a dráždila.
   „Nemáš se přece za co omlouvat, Martine, nic špatného jsi neudělal. Jen mám na tebe strašně moc chuť. A chtěl bych ti dát vše. Proto se snažím, aby to vše co patří jen tobě, neskončilo vše tady v kalhotách, tady v té putyce“ zašeptal roztomile Jakub Martinovi do ucha a něžně mu jazykem zajel do ucha.