1. Den blbec aneb "Vše je jednou poprvé".

   To nebyl déšť. To se někde tam nahoře musel vylít ze svých břehů pánu Bohu jeden z jeho božských rybníků. Proudy vody se valily z nebes a pokud člověk neutekl někam pod střechu, neměl šanci se skrýt. Letní koruny stromů neměly šanci schovat náhodného kolemjdoucího, přístřešky nad starobylými obchody v centru Prahy byly jen pro zasmání. Každý, kdo neutekl pod ochranu nějakého domu, byl v tu chvíli mokrý, jako by vylezl z vody na břeh.
   O nic lépe na tom nebyl ani Martin. Ve chvíli, kdy se z nebes začal valit proud vody, snažil se skrýt v parku pod husté lípy. Nebylo mu to však nic platné. Měl pocit, že stojí přímo pod naplno puštěnou sprchou. Rozhlédl se kolem, když jeho pohled upoutal jakýsi bar. Nikdy v něm nebyl, neznal ho, ale byla to spása. Bylo vidět, že mají otevřeno, proto neváhal a tak rychle,jak mu to jeho pětatřicítka na krku dovolila, rychle se rozběhl k cíli.
   Nebylo to víc jak dvacet metrů, přesto byl Martin mokrý až na kůži. Byl z toho pěkně rozladěný.
   „Co si dáte?“ ozval se mladý barman s profesionálním úsměvem, když Martin usedl k prázdnému stolu.
   „Kávu a malé pivo,“ objednal si Martin a papírovými kapesníčky si začal otírat vodu z tváře.
   Martin měl náladu pod psa. V práci se pohádal s kolegou kvůli malichernosti, byl pátek, on neměl žádný program na večer a k tomu ještě takhle zmoknul. Díky dešti vzalo za své jeho čistě nažehlené oblečení a spousta drahého parfému, kterým se postříkal, když vyšel z domu. Nevěděl co bude dělat. Jediné čím si byl jistý, že už být nechce být sám.  
   Dnes se konečně rozhodnul. Trvalo mu to dlouho, sám se sebou dlouho bojoval, ale už takto dál nemohl. Všude kam se podíval viděl jen krásu a zamilovanost. Moc toužil po někom, nebo něčem takovém. I když si to jen stěží přiznal, příroda žádala své a on jen nerad musel přiznat, že už nedokáže ovládnout nejen tu šílenou chuť na sex.
   Bohužel ani tady v baru na tom nebyl o mnoho lépe. Pouze u barového pultu seděl postarší pán, který flirtoval s mladým barmanem. Jinak tu kromě Martina nikdo jiný nebyl. Jediné co ho utěšoval, byl únik před dalšími proudy vody, které se valily z nebes.
   Martin pohledem zkontroloval mobilní telefon. Žádný nepřijatý hovor, žádná smska. Takže to znamenalo jen jedno. Nikdo se nechytil na jeho inzerát. To mu na náladě rovněž nepřidalo. Martin byl naštvaný na sebe, rozzlobený na celý svět kolem. Připadal si tak sám a opuštěný. Ale nejvíce zbytečný.
   Káva za moc nestála, proto nechal přes půl šálku té tekutiny, hrozné chuti, nadále bez povšimnutí. Za to pivo mu chutnalo. Nebyl žádný velký pivař, raději měl víno, ale dnes měl žízeň a hlavně se nechtěl brzy opít.
   „Dáte si ještě něco?“ zeptal se barman, když došel k Martinovu stolu.
   „Ještě jedno pivo,“ objednal si Martin a rukou ukázal barmanovi, že může odnést i nedopitou kávu.
   „Omlouvám se z to presso, ale blbne nám stroj,“ podíval se barman na Martina omluvně a přátelsky se pousmál.
   Martin měl v ten okamžik pocit, že tenhle úsměv nebyl hraný. Se zájmem si mladíka prohlédl. Krásný, mladý a štíhlý s krásnou tváří kluka a s malou a pevnou prdelkou. Celou tu krásnou podívanou kazil malinko větší nos.
   Když však barman stavěl před Martina druhé malé pivo a opět se tak krásně pousmál, musel Martin uznat, že ten nos zase tak ošklivý nebyl. Pohled na krásného barmana způsobilo příjemné lochtání v Martinovo podbříšku. Musel se krotit. Měl jen volné plátěné kraťasy a pod nima byl zcela nahý. Každé vzrušení bylo jasně vidět. A on se nechtěl ztrapnit. 
   „Tu kávu vám samozřejmě účtovat nebudu,“ dodal jakoby mimochodem barman, když se chystal k odchodu od Martinova stolu.
   Martin překvapeně pohlédl do znovu se nádherně usmívající krásné tváře. Nyní se už neubránil. Jakýkoliv pohled na jeho volné kalhoty, které se silně vzdouvaly v oblasti rozkroku, musel každému prozradit pravdu. Martin se hrozně zastyděl. Očima se snažil najít místo, kam by se utekl schovat.
   A jako na potvoru se barman zastavil, vrátil se zpět a vzal popelník se dvěma nedopalky, aby ho vyměnil. Přitom si nešlo nevšimnout, jak pohledem míří do míst, která Martinovi působily nyní takové problémy.
   Martin měl pocit, že se hanbou propadne. Pevně zaťal prsty do pěsti, až mu zbělaly klouby. V hrdle měl náhle sucho, jako by dva dny neměl ani kapku tekutiny.
   „Moc hezké,“ zašeptal uznale barman a po dalším vyzývavém pohledu odkráčel k baru.
   I přes všechen stud, který Martina ovládl, si všiml jak barman nádherně kroutí malou pevnou prdelkou. Nyní si všiml i toho, že barman má kalhoty stažené hodně přes boky, aby co nejvíc odhalily krásné úzké boky a vrcholek malého pevného zadečku. Ten pohled Martina dostal na kolena. Náhle ucítil, jak se mu na kalhotách objevuje mokrý flek. Vzrušení, dlouhý sexuální půst a barmanova krása, zapříčinily, že kapička lásky se změnila v malé jezírko, které prosáklo přesně v místech, kde se zespod látky tlačil na kalhoty jeho žalud.
   Martin se rychle schoval co nejvíce pod stůl, aby barman, který přinesl ke stolu čistý popelník nic neviděl. Víc se však bál jakkoliv pohnout, protože sebemenší tření jeho napruženého penisu o látku, nebo stehno by způsobil silný výstřik semene, kterého měl Martin v sobě víc než dost.
   Naštěstí právě do baru vešel párek dvou mužů, kteří ihned zaměstnali barmana, který už neměl čas přivádět Martina do dalších trapných situací.
   Nedalo se říct, že by Martin byl nějaký nezkušený zajíček. Naopak, sám o sobě si myslel, že už toho prožil hodně. Ale co se před čtyřmi měsíci rozešel po několikaletém vztahu se svým přítelem, neměl nikoho. A to ani na lásku, ani na sex. Kromě časté onanie, kterou provozoval několikrát denně a poslední dobou i na místech, kde by ho to dříve nenapadlo, neznal poslední čtyři měsíce jinou úlevu, jak ze sebe dostat tu hromadu touhy, která se mu v hojné míře hromadila a tlačila ven.
   Martin by si určitě hravě našel někoho na sex. Ale to nebyl jeho styl. Nebyl zastáncem úletů na jednu noc. Po rozchodu s Jirkou se dlouho léčil ze zklamané lásky. I když do dnešního dne cítil často velmi silně ten osten zklamání, který se mu zapichoval do srdce, přesto věděl, že žít se musí dál a on toužil po někom koho by mohl milovat, nebo kdo by miloval jeho. Zkusil odepsat na nějaké inzeráty. Sám si dva podal. Ale nic z toho nebylo. Buď se nelíbil Martin, nebo se jemu ozvali kluci, co nezaujali jeho. A velmi často se stávalo, že těm dotyčným šlo jen o jednorázový sex. A to bylo přesně ono co Martin nechtěl. Alespoň do dnešního dne.
   Jenomže tělo si žádalo své. Díky tomu co prožíval se z něho stával stále víc podrážděný chlap, co se utrhoval na lidi kolem sebe pro stále menší hlouposti. Jako dnes v práci na kolegu, který si omylem půjčil jeho sadu na psaní. O nic nešlo, ale Martin byl stále více podrážděnější a tak už startoval kvůli každé malichernosti. Samotného ho to potom vždy mrzelo. Proto se rozhodl něco s tím udělat. Onanie už nepomáhala.
   A tak se po dlouhém váhání rozhodl, že dnes vyrazí někam mezi lidi. Přesněji řečeno, že půjde někam, kde má šanci najít někoho s kým se pomiluje i třeba jen dnešní večer. Už to moc potřeboval. Původně měl namířeno do jednoho podniku. Našel si ho na netu. Ale déšť ho překvapil a tak skončil v tomhle baru, který neznal a vůbec nevěděl, že existuje. Z toho důvodu se i tolik styděl za to co prožíval. V gay podniku by mu to ani tolik nevadilo.
   Vzrušení pomalu pominulo a mokrý flek na kalhotách pomalu zasychal. To Martina částečně uklidnilo. Dokonce z něho pomalu začala opadávat zloba, se kterou do baru vstoupil. Objednal si další pivo. Když dopíjel čtvrté, začal si uvědomovat, že bar se pomalu, ale jistě zaplňuje. Co ho však překvapilo nejvíce, že hosté zdejšího baru byli výlučně muži. A o mnohých si Martin byl jist, že mají raději v posteli taky nějakého muže, než ženskou. To v Martinovi vyvolalo po počátečním překvapení radost. Dokonce začal koketovat s myšlenkou, že tady nějakou dobu posedí i když venku už bylo dávno po dešti.
   „Můžu ještě jedno pivo?“ pokynul Martin na barmana, který právě procházel kolem jeho stolu.
   Barman ani neodpověděl. Dokonce si Martin nebyl jistý, zda jeho objednávku slyšel. Ten náhlý nezájem Martina zaskočil. Po těch předchozích sympatiích o kterých si byl Martin jistý, že nebyly pouze hrané, mu nešlo do hlavy, proč se barman chová s takovým nezájmem. Nakonec nad tím však mávnul rukou a celou tu věc začal přisuzovat náhlému přívalu žíznivých hostů.
  I když jen nedopitá káva, ale i ty čtyři malá piva začínaly o sobě dávat vědět. Martin pocítil nutkání. Rozhlédl se po baru, když zahlédl co začínal potřebovat. Típl nedopalek cigarety do popelníku, zvedl se od stolu a vydal se na záchod.
   Flek na kalhotách byl  viditelný už jen velmi málo. V podstatě kdo o něm nevěděl, nevšimnul by si ho. Za to ve chvíli, kdy Martin vyndal svůj poklad z kalhot a přetáhl předkožku, aby se mohl vyčůrat, ucítil na prstech lepkavou tekutinu. Cítil se nepříjemně. Nebyl si jistý, zda by neměl jít domů se umýt. Měl pocit nečistého. Co když opravdu dnes někoho potká? Měl by špatný pocit, že není umytý.
   Ve chvíli, kdy se mu začaly honit v hlavě tyhle myšlenky, začal mu z přirození vytékat proud moči. Martin pocítil úlevu. V ten okamžik na záchody někdo vešel. Očekával, že ten někdo zajde do kabinky, nebo se postaví vedle něho, k volné mušli.
   Místo toho však najednou ucítil dotek rukou na svém zadku. Leknul se a tím zastavil i proud moči. Ještě než se stačil otočit, ucítil spalující polibek na své šíji a zároveň se zezadu objevili čísi ruce, které mu chytily jeho poklad do svých prstů a začaly mu penis pomalu, ale pevně honit.
   „Co blbneš!“ vykřikl Martin polekaně a naštvaně zároveň a prudce se otočil.
   Ani si neuvědomil, že mu z kalhot stále kouká jeho poklad, který si nestačil schovat.
  „Ty jsi magor! To už ….“
   Víc Martin nestačil říct. Další příval slov a nadávek zastavily nádherné rty, které se přisály na ty jeho. I když překvapen, moc dlouho ani nijak silně se už nebránil. Právě líbal mladého barmana, který mu začal jezdit jazykem v ústech a rukama ho hladil v rozkroku a po přirození, které mu trčelo ven z kalhot.
   Bylo znát, že barman ví jak na to, kam sáhnout. Pevně jezdil Martinovi přesně v místech, kde to měl velmi rád. Druhou rukou mu zajel ze zadu do kalhot a prstem začal jezdit po dirce zadku.
   Prvotní zlost a vztek vystřídalo vzrušení. To se Martin neovládl a sám sáhl do kalhot barmanovi a začal v ruce mačkat jeho poklad. Netrvalo to ani tři vteřiny a oba byli vtrušeni až k je svému vrcholu.
   „Líbíš se mi,“ zašeptal Martin mezi žhavými polibky, kterými dusily jeden druhého.
   „Já vím,“ usmál se kluk, „všimnul jsem si už u stolu,“ dodal barman a zmáčknul Martinovi jeho poklad. „Taky se mi líbíš.“
   „Ale co když někdo přijde?“ zeptal se Martin vystrašeně.
   Na jednu stranu se mu nechtělo skončit s tímhle koncertem žhavých polibků a vzájemného dráždění, ale přeci jen v koutku mysli měl strach, že je tady někdo nachytá.
   „Tobě to vadí?“ zeptal se spiklenecky barman a náhle se předklonil a smyslně olízl Martinovi špičku penisu.
   Ten se mu za to odvděčil dávkou semene, které barman pohotově spolykal do poslední kapky.
   Stalo se to všechno tak rychle, že Martin neměl čas ani protestovat. Zároveň se mu slastí a právě prožitým zážitkem podlomily nohy a jen díky tomu, že se chytil o stěnu, neupadl. Barman ještě dvakrát olíznul Martinovy jeho penis, potom mu věnoval několik vášnivých polibků na rty a bez dalších slov odešel ze záchodu.
   Martin byl jako v tranzu. Naštěstí si však uvědomil, že tady takhle nemůže zůstat. Schoval si svůj stále vzhůru trčící penis do kalhot a opírajíc se o stěnu se odploužil do kabinky. Naštěstí si tady potrpěly na čistotu a tak se Martin bez obav posadil na mísu, když předtím sklopil prkýnko.
   Točila se mu hlava. Tohle Martin nikdy ještě nezažil. Nejdříve to náhlé přepadení ze strany barmana, potom ty krátké okamžiky slasti, které Martina dostaly skoro na kolena a nakonec náhlý barmanův odchod. Martin byl zmatený. Zároveň cítil krásné pocity vzrušení i hořkost zklamání, že někomu posloužil jako děvka. Takhle si dnešní večer a sex nepředstavoval.
   Martin měl naštěstí v kapse cigarety, tak si jednu zapálil.
   Když dokouřil, cítil, že se konečně trochu uklidnil. Vyšel ven z kabinky, rychle, aby ho nikdo nepřekvapil si umyl žaluda pod vodou, potom si opláchnul obličej a nakonec si mýdlem vydrhnul ruce. I přes to krásné, co na několik nádherných okamžiků před chvíli prožil, měl pocit, že je nečistý.
   Když se vrátil do baru, ten byl skoro plný dalšími nově příchozími. Jen Martinův stůl byl jediný opuštěný, kdy nikdo neseděl. Možná to bylo tím, že tam měl věci, ale spíš to bylo díky cedulce RESERVÉ.
   Martin překvapeně pohlédl k baru. Trochu ho zamrazilo v zádech, když viděl mladého barmana. Nevěděl jak se má chovat, jak se tvářit. Barman mu pokývl, že se může posadit.
   Martin to sice udělal, ale byl rozhodnutý, že zaplatí a odejde. Cítil se trapně a nevěděl, co má dělat. Nebyl na takové situace zvyklý. Věděl, že se mu barman líbí, že bylo moc krásné, co právě prožili na záchodě. Zároveň se však cítil trapně, jak to bylo rychlé a jak se barman zachoval.
   „Zaplatím,“ vyštěkl Martin naštvaně, když barman došel k jeho stolu.
   Na jednu stranu se mu příčilo, ukončit to co tak krásně začalo. Zároveň se však bál, že se stal jen obětí momentálního úletu barmana, který zrovna měl na někoho chuť. Martin se cítil uražený i ponížený.
   Barman před Martina postavil další malé pivo a čerstvé presso.
   „Řekl jsem, že zaplatím, nic jsem si neobjednal!“ Vyprsknul Martin vztekle i když svou zlost krotil a snažil se šeptat.
   V žádném případě tu nechtěl hrát divadlo pro ostatní hosty.
   „To presso už je dobré, opravili mašinu,“ tvářil se barman, jako by neslyšel co mu Martin říká.
   Ten nevěděl, jak se má chovat. Zlost s ním cloumala, zároveň ho však ovládala neznámá síla, která mu nechtěla dovolit, aby se zvedl a odešel.
   Martin si vztekle zapálil další cigaretu. Barman to bral jako souhlas, že zůstane. Otočil se, že odejde. Na poslední chvíli se však obrátil a naklonil se k Martinovi.
   „Moc se omlouvám, takhle jsem to nechtěl,“ zašeptal Martinovi do ucha, „jsem Jakub,“ dodal a letmo ho políbil na ucho.
   Martin neměl ani čas se odtáhnout. Navíc po tom letmém, ale žhavém polibku ucítil, jak se mu v kalhotách probouzí k životu jeho mužství. Barman rychle odešel a nechal Martina napospas jeho zmatení.
   Ten vzal do ruky pivo a pořádně upil ze sklenice. Ruce se mu chvěly a po dost dlouhé době se cítil bezradný. Měl svou hrdost, zároveň však nechtěl vypadat jako nějaká hysterka. Vždyť k ničemu dojít nemuselo, mohl barmana na záchodě odstrčit, praštit ho a jako vítěz odejít. Neudělal to a věděl, že v tu chvíli to ani udělat nechtěl.
   Na druhý pokus dopil malé pivo až do dna. Ještě než stačil pohlédnout k baru, že si chce objednat další, barman Jakub už přinášel další pivo. Jako by z Martina nepustil oči.
   Když postavil na stůl plnou sklenici, druhou rukou podal překvapenému Martinovi složený arch papíru. Než stačil Martin zareagovat, Jakub odešel.
   Martin pohlédl na odcházejícího Jakuba, potom na složený papír a měl pocit, že se tu někdo zbláznil. Takhle si dnešní večer oprvadu nepředstavoval. Přesto zvědavost byla silnější, než uražená ješitnost. Rozložil papír a zjistil, že tam je něco napsáno.

   „Ještě jednou se chci moc omluvit za to co se stalo. Moc se mi líbíš a trochu jsem se neovládl. Vím, že to celé vypadalo špatně, ale nebylo to z mé strany myšleno zle. Měl jsem pocit, že se líbím i já tobě. Proto jsem udělal co jsem udělal. Bohužel se ti teď nemůžu věnovat, jak bych chtěl, proto jsem tak rychle odešel.
   Původně jsem šel za tebou, abych ti navrhnul, že bychom se mohli sejít. Ale ve chvíli, kdy jsem tě zahlédl, neovládnul jsem se. Pokud by si dokázal zapomenout a měl zájem se sejít, za hodinu mě přijde vystřídat kolega a mám celý večer čas. Moc prosím. Jakub.

P.S. Pokud můžu, posílám jedno velké políbení.“

   Martin udiveně pohlédl k baru. Jakub však musel obsluhovat další žíznivé hosty a tak mu neviděl do tváře.
   Hodina utekla strašně rychle a tak než Martin dopil další malé pivo, usedl Jakub k jeho stolu. Během té hodiny co se Martin rozhodl počkat, si s Jakubem vyměnili několik pohledů. Z počátku nejistých a nesmělých. Ale ve chvíli, kdy mu Martin slíbil, že na něho počká, dostával od Jakuba už jen milé úsměvy a vzdušné polibky. Martinovi poskočilo radostí srdce. Dokonce dokázal skoro zapomenout na to co se stalo. Vždyť to ani tak nic hrozného nebylo a nakonec musel uznat, že se mu to líbilo.