Vlaky

   Miluji cestování ve vlaku. Nejde mi o přesouvání se z domova do práce nebo podobné popojíždění. Když mluvím o tom, že rád jezdím vlakem, tak mám na mysli delší trasy, třeba i několikahodinové.

   Pro mne to má vždy zvláštní kouzlo. Přijít na nádraží, vyhlížet vlak se kterým se chystám někam vyrazit. A když konečně vlak přijede, tak už se těším jak se uvelebím v kupé, pokud možno v kuřáku, zapálim si cigaretu a v klidu se usadím.

   Nezbytným doplňkem pro takové cestování je pro mne mít u sebe diskmena a pěknou knihu. Takové cestování přímo zbožňuju. A pokud ještě jedu trasu, kde jsem nikdy nebyl, tak si nenechám ujít, abych nesledoval ubíhající přírodu z okna.

   Prostě kouzlo a romantika. Alespoň pro mě. Jenže poslední dobou ta romantika dostává stále větší trhliny. Zrovna včera jsem cestoval z Prahy na Plzeňsko a zpět. Kdo to tam trochu zná, tak ví, že většina cesty z Plzně na Cheb vede mezi skalami, v lesích a kolem řeky. Prostě nádherný pohled na krásnou přírodu.

   Ale to vše pomalu a jistě ztrácí na své kráse, už když si člověk koupí jízdenku. Ceny za jízdné, to je, ať se na mne nikdo nezlobí, nekřesťanské okrádání lidí. K tomu, když přidám ještě špinavé vlaky, kdy člověk neví kam si má vůbec sednout, protože čistota podlahy je na stejné úrovni jako čistota sedadel, o oknech už ani nemluvím. Nejednou se stane, že vagón netopí, o nějaké vodě na umývárně si v zimě můžeme jen nechat zdát, jelikož by jim prý dle pracovníků ČD, zamrzala. A to nemluvím o situaci, kdy by člověk potřeboval na wc. Už jenom tato představa mne děsí tak, že raději nic nejim a nepiju, když musím někam jet.
 
   Další perličkou je samotné vlakové spojení. Vlaků jezdí stále méně, spoje na sebe většinou nenavazujou a to nemluvím o věčných zpožděních. Takže cestovat někam dál třeba přes noc a být odkázaný na přestupy, tak si člověk může být skoro jist, že nakonec skončí v půli cesty na nějakém nádraží, kde ho v noci vyhodí z haly, pokud je náhodou stanice obsazená nějakým zaměstnancem ČD a dál bude pokračovat až ráno. Pokud tedy bude mít štěstí, že ho někde někdo neokrade.

   Strávil jsem ve vlacích spousty času a něco jsem se vlakem nacestoval, takže si s klidným svědomým dovolím posuzovat a hodnotit. A mé zjištění je stále děsivější. Když vezmu časový úsek jen za posledních deset let, tak ceny jízdenek stouply mnohonásobně. K tomu mnohonásobně klesl počet vlakových spojů a aby toho nebylo málo, tak se opět mnohonásobně zhoršila úroveň poskytovaných služeb ze strany železnice.

   Takže romantika z cestování už nakonec zbyla jen v mých vzpomínkách a představách. Kam české dráhy, kam spějete?