SMS

   Někdy v roce 2002 na Gymnáziu v Mostě jsem psal ročníkovou práci na téma Komunikace. Tehdy jsem se zmínil o tom, že se objevují její nové formy, hlavně po Internetu a přes mobilní telefony, prostřednictvím SMSek. Před dvěma lety jsem si ani neuvědomil, že by se tato část mé práce dala rozvinout do mnohem delšího povídání, které se zde dnes pokusím předvést.

   Když si představíme, že pokaždé, pokud někoho potkáme, tak s ním komunikujeme, ať už záměrně, nebo nezáměrně, pochopíme, že mezi námi je spousta nevyřčených věcí, které ale vnímáme všemi smysly. Představte si, že sedíte v kině a kolem vás má někdo velmi příjemný parfém. První smysl, který můžeme použít a který je v živočišné říši jedním z nejsilnějších, čich. Ohlédnete se, odkud ta příjemná vůně přichází? Přiznám se Vám, že já ano. Ano, ohlédnutí se, máme tu další smysl, který můžeme zapojit. Zrak, který nám popíše vzhled. Podejte někomu ruku. Budete vnímat, jak silný je jeho stisk, nebo jak horké, nebo naopak studené ruce má. Třetí smysl - hmat. Podáváte někomu ruku, přece nebudete neslušní a představíte se mu. Musíte promluvit, ale musíte být také slyšeni. Dostali jsme se k předposlednímu smyslu, sluchu. Zbývá nám jen poslední – chuť. Namítáte, že chutí těžko někoho budete vnímat? Vzpomeňte si na svého partnera, nebo partnerku. Známé české přísloví tvrdí, že láska prochází žaludkem, ale důležitější je chuť. A v neposlední řadě je tu také polibek.

   Máme tedy 5 smyslů, které dohromady říkají, jak ten druhý vypadá, voní, mluví, jak se dotýká a jak chutná. Toto jsou všechno důležité okamžiky, které nám dávají nesčetně důležitých informací, podle kterých jsme schopni vypozorovat, jak se k nám náš partner pro komunikaci staví. Dokážeme poznat, pokud nám někdo lže, pokud se nás někdo pokouší obelstít, pokud nám někdo nevěří, pokud jsme se právě stali sexuálním objektem a spoustu dalších znaků. Dokážeme poznat smutek, radost, lásku, nenávist. Vzpomeňte si, kolik různých výrazů dokážete vytvořit na svém obličeji. A pokud si je dokážete představit, tak jejich počet zvyšte tím, že některé z nich dáte dohromady. Jak? Představte si radost a zároveň smutek, lásku a strach, a další.

   Pokud si přečtete SMSku, tak ji vnímáte svýma očima, ale kde ji vnímáte nejvíce? V hlavě, ve Vašich myšlenkách. A právě tady máme ten základní problém, na který bych chtěl při posílání SMSky ukázat. Vaše mysl Vás může krásně oklamat. Ať si to připustíte, nebo ne, tak Vaše mysl je právě ten poslední článek v tom, jak pochopíte znění SMSky. Představte si někoho, na koho jste zrovna dneska naštvaní, protože se například dlouho neozval. Najednou Vám od tohoto člověka přijde SMSka, která se stručně ptá, jak se máte, že už jste se dlouho neviděli. Vy ale nemáte náladu na povídání s tímto člověkem, jak mu odpovíte? Pokud Vám zvedne náladu, že se Vám konečně ozval, nebo ozvala, tak odpovíte příjemně. Když ale zůstanete ve své chmurné náladě, nechci vidět ty následky.

   Na jednom telefonu někdo napíše něco milého a příjemného, ale na druhém telefonu to může vyznít podezřele, vulgárně, urážlivě. Ještě se Vám to nestalo? Tak pak máte kolem sebe lidi, kteří vědí, jak správně napsat SMSku, aby Vás nijak neurazila. Nebo jste věční optimisti a ani Vás nenapadne, že by nějaká SMSka měla být myšlena špatně.

   SMSky jsou podle mého názoru velmi nebezpečné, pokud chcete vyjádřit nějaký svůj pocit. Pokud své pocity budete líčit někomu, kdo je alespoň trochu empatický a dovede se do Vás vcítit, tak tento člověk Vás může alespoň částečně pochopit. Ale představte si, že se s tímto člověkem budete bavit z očí do očí. Pak je tato komunikace na úplně jiné úrovni. Sami vidíte, že ten člověk s Vámi vaši starost skutečně pociťuje a že to s Vámi myslí upřímně. Pokud jste ale naštvaní na celý svět a přečtete si v SMSce, jak moc je to tomu druhému líto, tak se akorát hořce ironicky pousmějete. Ano, naštěstí ne všichni, ale myslím si, že k tomu má sklony snad každý.

   SMSky jsou výborné k tomu, abyste stručně a jasně informovali ostatní o něčem konkrétním, aniž byste jim museli volat a zbytečně utrácet peníze za kredit. Není ale občas takové malé zavolání přeci jen rozumné?

   Autorem úvahy je Jirka D.

http://web.quick.cz/docky