Dům nad Tiberou

Dům nad Tiberou

     Romus seděl na jižní terase svého domu a pozoroval svítání nad Tiberou. Měl tuto část dne velmi rád. Svěží vzduch nesálal ještě úmorným vedrem. Okolí domu, jeho krásné terasovité zahrady působily po nočním odpočinku svěže. Stíny ustupovaly prvním slunečním paprskům. Nebe osvětlené východem slunce již několik minut zářilo blankytem. Ticho domu rušil jen zpěv ptáků, který ve vedru dne postupně ustane.
Romus seděl na mramorové lavici oděný pouze do bílé tuniky a vychutnával si východ slunce. Tento dům, položený severně od Říma měl vždy rád. Nechal ho postavit jeho děd a v rodině se dědil z otce na syna. Starý Romus Pompejus ho nechal postavit pro svou milenku, se kterou celý život podváděl babičku Augustu. Celý Řím věděl o jeho milence, o krásce s olivovou pletí. Nebyla urozeného původu, ale svou krásou předčila většinu patricijských žen. Romulův otec nechal k domu přistavět terasy a vybudoval na nich park. Desítky otroků nosily každé léto vodu z Tibery a zavlažovaly exotické stromy dovezené z ciziny. Romus, slovutný senátor, pokračoval v díle svého otce a nemalým nákladem rozšířil zahradu.
Z domu za jeho zády se začaly ozývat tlumené zvuky. Dům se probouzel do dalšího horkého dne. Za kopcem za řekou se dalo tušit hlavní město impéria, Řím. I tam se již jistě lidé probouzeli. Romus se zvedl a tiše odešel přes terasu zpátky do své ložnice. Zastavil se na kraji rozlehlé místnosti a s potěšením hleděl na svého mladého milence. Spal spánkem nevinných, tak krásný ve své nahotě. Ležel na zádech na pokrývkách a tiše oddechoval s pootevřenými ústy. Atilus, důstojník praetoriánské gardy. Mandlově hnědé oči měl zavřené a za nimi jistě krásný sen. Usmíval se ve spánku přemožen únavou z nočního milování s Romulem a řeckým vínem. Mužný a bezbranný zároveň. Romus si vychutnával nerušený pohled na svého milence. „Ach bohové, tolik štěstí mi přináší jeho láska, kterou jste mi ve své štědrosti dali,“ pomyslel si. Mladík se pohnul na lůžku, otočil hlavu na opačnou stranu a pokrčil jednu nohu a Romulovi se tak odhalil pohled na jeho mužství. Cítil pod tunikou, jak se ho začíná opět zmocňovat vzrušení. Odolal nutkání přilehnout zpátky k Atilovi a otočil se čelem k terase. Zavřel oči a zaposlouchal se do zvuků probuzené zahrady. Myšlenky se rozběhly hlavou:
     Atilus je synem senátora, který zahynul při povstání v Gallii,je bohatý, mladý, svobodný a divoký. Proč miluje mě? Není to z vypočítavosti, protože o ochraně, kterou mu poskytuje můj vliv u Césara nemá ani tušení. Celý Řím, každý pobuda i státní úředník se třese strachy před jménem Romus. Každý kdo jen trochu zná mě, musí vědět že Atilus je nedotknutelný. Chráněn mým vlivem a láskou může studovat, cvičit své praetoriány, závodit na pláni za městem a nehrozí mu žádná z intrik Říma. Vyvraždil bych do posledního člena rodinu každého, kdo by se na mou lásku pokusil vztáhnout ruku. On je tak čistý. Závěr je jasný. Miluje mě pro mě samého a miluje čistou láskou svého mládí. Bez výhrad a vypočítavosti, bez postraních úmyslů. Naše láska je dar seslaný nám bohy.
     Tok myšlenek přerušil zvuk veřejí těžkých dveří ložnice. Romus se otočil ke dveřím a vzteklým gestem vykázal otroka, který vstupoval s vázou čerstvých květin. Otrok se zarazil a s provinilým výrazem vycouval za dveří. Romus se otočil k lůžku, aby se podíval jestli ten hlupák Atila neprobudil.
Ten se začal na lůžku protahovat, ale oči ještě neotevřel. Romus si všiml, jak se jeho mužství začíná stavět a procitá tak spolu s tělem. Atilus otevřel oči a pohlédl na prázdné místo vedle sebe a jeho pohled se rozlétl po ložnici. Spatřil Romula stojícího u průchodu na zahradu. Na tváři se mu vykouzlil úsměv a natáhl k němu opálenou paži. Romulus s radostí poslechl známé gesto a přešel k lůžku.
     Ten nestyda se ani nesnaží zakrýt své vzrušení, uvědomil si po cestě k Atilovi. Lehl si na břicho vedle nahého  mladíka a natáhl se k prvnímu rannímu polibku. Ten však rychlým pohybem převrátil zaskočeného Romula na záda a zalehl ho svým tělem.
„Tak snadno se z toho nedostaneš, senátore. Ty ses na mě díval, když jsem spal! Zasloužíš si trest. Budeš se se mnou milovat!“ zazněla první Atilova ranní slova. Romus ani nestačil odpovědět nějakou duchaplnost, protože se mu mladík přisál na ústa.
Polibek to byl dlouhý a plný oboustranné touhy. Atilus sklouzl z Romula a  pomalu svlékal jeho tuniku a kochal se při tom  pohledem na jeho mužné tělo. Ruce se přidaly k pohledu a také se kochaly pokožkou mužova již zcela nahého těla. Klouzaly po hrudníku na břicho a do podbřišku. Přesvědčily se o Romulově ochotě se milovat. Romulus Atila nikdy nedokázal zklamat a vždy vycházel vstříc jeho neukojitelné touze. Slastně přijímal mladíkovo hlazení po celém těle. Zavřel oči a vychutnával si každý okamžik láskyplných doteků. Atilus moc dobře věděl jak svému mužnému příteli způsobit velké množství rozkoše, milovali se často. Odhalil bílé zuby a něžně se zakousl do přítelovi ztuhlé bradavky. Romus se prohnul jako luk a slastně vydechl. Zuby vystřídal jazyk, hbitě prozkoumával bradavku i její okolí. Po dokončení průzkumu se přesunul na druhou strany prsou a vše se opakovalo se stejnou intenzitou. Atilus nezapomínal ani na sebe a napruženým mužstvím se přitiskl na Romusovo stehno. Třel se o něj a snažil se své vzrušení držet pod kontrolou. I na něj dojde, ale později. Teď se bude věnovat přítelovu potěšení. Přenášel pozornost svého jazyku stále níž, až se dostal ke svému cíly. Navlhčenými rty se dotkl napůl obnažené hlavičky Romusova vztyčeného údu. Ten reagoval slastným vzdychem. Atilovi rty obemkly špičku Romusovi pýchy a něžným tlakem směrem k tělu stahovaly předkožku z žaludu. Rafinovaně pomalu. Prudké vzrušení se šířilo tělem senátora.

     Za pevně zavřenými dveřmi ložnice, teď již hlídanými starým otrokem, se dům zatím probudil docela. Otroci chodili po domě a připravovali ho na každodenní ruch. V lázních se plnily nádrže čistou vodou a pod nimi plál oheň. Lázeň pro pána a jeho hosta musí být včas připravena. Otrokyně stíraly prach po celém domě a v kuchyních se rozhořel oheň. Dva otroci spolu se správcem kuchyně vyšli už za svítání na trh a teď se vraceli s košema čerstvého ovoce a zeleniny. Ve stájích se hřebelcovali již nakrmené koně, aby byli připraveni na ranní projížďku.
Starý otrok sedící před dveřmi ložnice se usmál. Zvuky milování neunikly jeho sluchu. Věděl, že v tomto domě bylo vždy dost lásky. Romusův děd ho koupil jako mladého, věčně hladového kluka na trhu v Athénách. Dal mu vzdělání a později mu umožnil žít pohromadě s ženou jeho srdce. V tomto domě se mohli milovat i otroci a později ani Romusův otec, ani Romus sám na tomto nic nezměnili. On sám byl značně privilegovaný otrok a mohl se podílet na výchově malého Romuse. Viděl ho růst i dospívat, viděl jeho lásky i zklamání, znal jeho záslužnou práci v senátu a byl i svědkem seznámení s Atilou. Přál jejich lásce, tak jako Romusův otec přál té jeho. Senátor je pohledný muž a mnoho žen by dalo celé jmění svých manželů za jedinou noc s ním. Jeho láska však patřila mužům a v posledním roce pouze Atilovi. Starý otrok viděl jak jeho pán s mladým Atilou sám mládne a vnímal jeho novou radost ze života. Teď seděl u dveří ložnice, žárlivě střežil pánův klid a jeho právo na lásku.

     Uvnitř ložnice se blížilo společné vyvrcholení vášně i lásky. Daleko od shonu v domě se dvě těla chystala na slastné završení ranního milování. S obličejem zabořenýma v v klíně toho druhého se jejich zamilovaná těla zmítala na samém okraji orgasmu. S ústy plnými mužství toho druhého vnímali naplno své divoké emoce. První vyvrcholil Atila. Jeho slastné sténání bylo tlumené sladkým roubíkem. V několika nádherných křečích plnil Romulova ústa svou láskou. Ten sál za všech sil a cítil jak se milencovo napjaté tělo uvolňuje a už sám nevydržel. Oplatil Atilovy nemenší dávkou lásky. Atila polykal a vychutnával vyjádření přítelovy lásky. Vzrušení opadalo, ale mazlení milujících těl pokračovalo. Mladík se na lůžku otočil, zahleděl se Romusovi do očí a šťastně zašeptal: „Jsi největším štěstím co mě kdy potkalo.“ A jejich rty se opět setkaly. Stopy jejich lásky v ústech se smísily v nekonečném polibku.

     Za dveřmi starý otrok zastavil syrského kluka, který nesl do pánovy ložnice horké červené víno svařené s vonnými bylinami, mísy s teplými olivovými koláčky a čerstvě utrženými hrozny. Vzal od něj podnos a šeptem ho poslal zpátky do kuchyně. Víno a koláčky přikryl teplou houní, aby nevystydly a sedl si zpátky na své místo. Dobře, že hlídám, brumlal si, ti mladí jsou tak bezohlední. Vybledlé oči se zahleděly do minulosti, do dob kdy se denně za svítání sám miloval se svou životní družkou. Vyrušilo ho až ostré zatleskání z pánovi ložnice. Trochu toporně se zvedl, sundal houni z podnosu a pomalu otevřel těžké vyřezávané dveře.
V ložnici leželi bok po boku jeho pán se svým přítelem, přikrytí od pasu dolů jemnou přikrývkou.
„Buď krásné vaše ráno i celý den,“ pozdravil řecky a vešel s podnosem.
Atila oplatil pozdrav úsměvem a věnoval pozornost podnosu. Romus se však na starého otroka mračil: „Co tady děláš?“
Senátor před několika dny přikázal správci domu, aby se postaral o starého otroka a nedopustil, aby pracoval. Slovy: „Toho staříka považuji za svého přítele a chci aby si v klidu mohl vzpomínat na hezké chvíle svého života,“ jasně vymezil správci jeho úlohu. Teď se hněval, jeho příkaz někdo porušil a poslal starého otroka znovu do služby. To je bude mrzet!

Atila položil chlácholivě ruku na přítelovu a podal mu tepaný pohár plný horkého vína. Horké provoněné víno bylo oblíbenou snídaní patricijských rodin. Rozproudilo krev a dodalo tělu potřebnou energii. Romus se zvolna napil a nechal teplo pronikat do těla. Zálibně pozoroval Atilu, jak pojídá ještě teplé olivové koláčky a zapíjí je vínem. Opět si uvědomil jak moc ho miluje. Dýchal by za něj. Mladík jedl se zjevnou chutí a Romus cítil, že teplo, které se šíří jeho tělem je jenom z části zaviněné vínem. Podívejme, jak tomu hřebečkovy vyhládlo, pomyslel si. Je sice k neutahání, ale sní toho jako jeho praetoriánská setina. Atila se zarazil nad posledními dvěma koláčky, pohlédl na přítele a zeptal se nevině: „Ty nebudeš jíst koláčky?“
Romus s chápavým úsměvem odpověděl, ať mu podá mísu s hrozny. Atila splnil přítelovo přání a mísu mu položil na prsa. Sám dojedl dva zbývající koláčky. Prsy ponořil do nádoby k tomu určené. Kudrnatý blonďatý otrok, držící misku na oplachování rukou, nabídl svou bohatou kštici k utření prstů.
     Atila odhodil svou část pokrývky, vyskočil z lůžka a přešel ložnici k cestovní torně, kterou tam včera večer odhodil. Senátor se zalíbením hleděl na jeho nahou postavu, nachýlenou nad tornou. Měl rád, když jeho přítel na sobě neměl žádné oblečení. Se zrakem umělce vnímal krásu lidského těla a tohle tělo ještě navíc miloval. Mladík konečně našel to co hledal. Otočil se se svitkem v ruce. Vrátil se na lůžko a položil se na bok na pokrývku vedle přítele. Podal mu s úsměvem svitek. Romus ho zvědavě rozvinul a strnul. To je starý řecký originál básně, kterou si vyslechli na večeři na počest imperátora. Tak moc se mu tehdy líbila. „Je tvoje, Romusi. Dárek ode mě.“ Senátor se vděčně podíval na svého milence a v očích cítil pálení. Kolik knihoven musel prohledat, kolik svitků rozvinout a to kvůli němu. Naklonil se k Atilovi a políbil ho. Když se chtěl odtáhnout, podržel si ho mladík a pokračoval v polibku. Polibek se měnil v líbání a líbání ve vášeň zakletou v polibku. Ten kluk snad nebude mít nikdy dost, pomyslel si Romus a jeho ruka nasáhla mladíkův visící penis. Povalil Atilu na záda a pokračoval v líbání. Ruka si dál pohrávala s jeho mužstvím, které již splihle neviselo, ale plnilo přání nenechavé senátorské ruky. Rty se přesunuly na hrudník a laskaly bradavky. Atila nekladl žádný odpor a odevzdaně se nechal laskat. Romus zesílil masáž chlapcovi mužnosti a s intenzitou se zrychloval i dech. Atilus se zavřenýma očima a zakloněnou hlavou rychle vplouval do extáze. Lačná mužova ústa se posunula ještě níž, až do klína a vynutila si přístup k varlatům. Lačně pohltila jedno varle a laskala ho jazykem. Ruka pokračovala v rychlé masáži a záškuby těla hlásily příchod vrcholu. Senátor nepřestal masírovat a orgasmus mladého důstojníka se již nedal zadržet. Několik mohutných dávek dopadlo na Atilova prsa a břicho. Romus se položil vedle něj a něžně mu šeptal do ucha slůvka lásky. Mladík se již vzpamatoval z extáze a pokusil se příteli oplatit krásný prožitek. Ten ho však po chvilce lehce odstrčil se slovy: „Musíš mě trochu šetřit, jsem o dvanáct let starší, miláčku.“ Ten se však zasmál: „To jsem ještě nepoznal, v noci jsi mě utahal jako malé kotě.“
     Odebrali se spolu do lázní, kde otroci smývali z jejich těl poslední stopy po milování. Teplá voda provoněná květy ibišku, které plavaly na hladině, jim uvolňovala svaly a otevírala póry pokožky, aby mohla později přijmout olej. Pozorné otrokyně natřely každý kousek jejich kůže balzámovým olejem a dodaly tak pokožce matný lesk.
     Romus se nechal obléknout do senátorské tógy, Atila do důstojnické uniformy. Atila poslal jednoho otroka pro svůj meč.
„Pojď se mnou, chci ti něco ukázat,“ řekl Romus příteli a vedl ho do výběhu za stájemi. Tam správce stájí prováděl statného arabského hřebce.
Atilovi se rozšířily zorničky překvapením:
„To je on, ten hřebec o kterém jsem ti minulý týden vyprávěl!“
Na tento okamžik se Romus těšil již několik dní. Jeho mladý přítel mluvil celý večer o koni, kterého viděl u starého Lufuse. Ten mu ho odmítl prodat. Romus využil svého postavení a koně koupil za hříšné peníze. Schovával ho po několik dní a čekal na vhodnou příležitost ho darovat svému milovanému Atilovi. Dočkal se a jeho čekání bylo odměněno ohromnou radostí vděčného milence. Radost se zračila v očích obou. Jeden byl šťastný z krásného a divokého hřebce a druhý z radosti, kterou svým darem způsobil.
     Během dne se oba přátelé rozešli, každý za svými povinnostmi. Atilus odjel do Říma ke své setině na svém novém hřebci darovaném z lásky. Romus odešel dohlédnout na hospodaření svých správců a prostudovat materiály do senátu.
 
Večer se jejich lačné duše i těla setkají v domě nad řekou Tiberou a budou prožívat další noc plnou lásky. Řeka v údolí bude dál netečně plynout a unášet čas. Na dalekém východě se bude schylovat k bouři, která smete mocné impérium a nastolí stovky let falešné morálky. Ale teď je v domě nad Tiberou láska.


Zveřejněno: 01. 10. 2005 (přečteno 2255)
 
 
 
© Saša Nový 2003-2012, powered by phpRS