„Dáte si ještě něco?“ zeptala se Marka servírka, když mu chtěla odnést prázdný šálek od kávy.
Marek mrknul na hodinky. Bylo skoro půl deváté.
„Prosil bych jednu becherovku s tonikem,“ nasadil Marek příjemný výraz ve tváři. Vůbec se však vesele a ani příjemně necítil.
Seděl tu již víc jak hodinu a čekal na Michala. Rande měli domluvené na osmou. Přesto on sám přišel už něco po půl osmé. Byl netrpělivý a také spoléhal na to, že by Michal mohl dorazit o něco dříve.
Když ho servírka obsloužila, začal se Marek opět věnovat svým úvahám. Začínal mít na Michala vztek. Bylo víc než jasné, že si s ním ten kluk zahrává. Začal přemýšlet, zda vůbec dorazí. Představa, že si z něho Michal udělal legraci, přiváděla Marka do stavu, kdy neměl daleko pro nějaká vulgární slova. Naštěstí jen ve své mysli. Rozhodl se, že počká do devíti, a když Michal nedorazí, půjde domů.
x x x x x
Michal vstoupil do kavárny. Pohledem na hodinky se ujistil, že dodržel své předsevzetí a opravdu přišel úmyslně později. Bylo to skoro o hodinu, než jak měli domluveno.
I přesto, že bylo v kavárně dost plno a nebyl volný jediný stůl, poznal Marka okamžitě. Proto si Michal rozepnul bundu a ležérním krokem se vydal ke stolku v rohu kavárny, kde Marek seděl.
„Ahoj,“ pozdravil Michal a musel se hodně ovládat, aby skryl svoji škodolibou radost. Už z dálky viděl, jak je Marek nervózní.
„Ahoj,“ odpověděl mu stroze Marek a když Michala sjel zkoumavým pohledem, ukázal mu na volné křesílko proti sobě.
„Trochu jsem se zdržel, snad se moc nezlobíš?“ nasadil Michal provinilý výraz. Ve skutečnosti z toho měl radost a necítil žádnou potřebu se Markovi omluvit.
„Osm už bylo skoro před hodinou, ale dalo se to vydržet,“ ušklíbl se Marek a rukou ukázal na prostor kavárny, „naštěstí tu bylo dost hezkých lidí, na které se dalo koukat. A hudbu tu také pouštějí slušnou,“ dodal Marek a ani se nijak nesnažil skrývat své rozladění nad Michalovým pozdním příchodem.
„Aby ses neposral,“ pomyslel si Michal v duchu. „Jsem rád, že se nezlobíš a bereš to takto s humorem,“ pronesl však Michal nahlas.
Marek měl na jazyku něco peprného, ale v poslední chvíli se ovládl. Nepřišel se sem hádat a taky očekával od dnešního večera něco jiného.
Nyní, když si Michal prohlížel Marka osobně, musel uznat, že je ještě hezčí než na fotce. Jeho tvář sice nesla nepatrné známky po jizvách po akné, ale nebylo to nijak hrozné a vůbec to nekazilo dojem z Markovy sympatické tváře.
„Co si dáš?“ zeptal se Marek, když k jejich stolku došla servírka.
„Cinzáno,“ odpověděl Michal bez váhání.
„Musím uznat, že jsi měl pravdu. Je to tu opravdu hezké,“ uznal Michal, když s Markem osaměli.
„To jsem rád, že se ti tu líbí,“ odpověděl Marek potěšen.
Michal poznal, že jeho prvotní rozladění je pryč a také cítil, jak si ho Marek zkoumavě prohlíží. A z výrazu jeho tváře usoudil, že se mu líbí.
„Ale celý večer tu sedět nebudeme?“ podíval se Michal po Markovi, když byl obsloužen. Přerušil tím zároveň ticho, které mezi nimi vládlo.
„Máš v plánu něco konkrétního?“
„Jasně, že mám,“ pomyslel si Michal. Už se v duchu viděl s tímhle hezkým klukem v posteli. Silně ho vzrušoval. A co si nerad přiznal, moc ho i zajímal. „Určitě se něco najde,“ odpověděl mu Michal dvojsmyslně s tajemným výrazem ve tváři, „ale i když se mi tu sice líbí, na můj vkus je to moc heteráků. Taky jsem si myslel, že bychom si mohli jít někam zatancovat.“
„Aby ses nedivil,“ pousmál se Marek a rozhlédl se po hostech kavárny. „Vím tu minimálně o čtyřech lidech, kteří jsou taky naši,“ dodal ještě, když se vrátil pohledem k Michalovi.
„Opravdu?“ podivil se Michal a neomaleně se rozhlédl kolem sebe.
Když se Michal podíval po ostatních hostech pozorněji, musel dát Markovi za pravdu. Minimálně u dvou mužů měl pocit, že už je někdy někde viděl a to nejspíš v nějakém gay podniku. A další dva tatíci si ho sice skrytě, ale přeci jen dost vyzývavě prohlíželi, že Michalovi bylo jasné, nad čím přemýšlí. A to tu oba byli se svými manželkami.
„Opravdu,“ potvrdil mu Marek, „a co se týká toho tancování, tak bych byl docela rád, kdybychom se tomu mohli pro dnešek vyhnout. Nemám na to moc náladu a taky do těchto podniků často nechodím.“
Michalovi neušla slova „PRO DNEŠEK“. Bylo mu jasné, že Marek nepředpokládá, že se spolu dnes vidí naposledy. A to se Michalovi moc nelíbilo. Alespoň prozatím. Zatím nebyl rozhodnutý, zda stojí o další setkání. To se rozhodne až po dnešní noci.
„No jo, sice jsem měl dneska chuť si jít zatancovat,“ pokrčil Michal zklamaně rameny, „ale pokud něco vymyslíš, nejsem proti jinému programu,“ dodal ještě a zvědavě čekal na Markovo odpověď.
Z výrazu jeho tváře, usoudil Michal, že oběma jim jde určitě o to jedno. Přesto se nemohl zbavit dojmu, že Markovi jde o něco více. Přímo cítil, jak ho Marek provrtává pohledem, jako by se mu chtěl dostat do myšlenek a přečíst si co se mu honí v hlavě.
„No, několik nápadů bych měl,“ uculil se Marek po chvilce, „ale večer je ještě mladý a myslím si, že nemáme kam pospíchat.“
„Když mne to nebude moc stát, souhlasím,“ pomyslel si Michal, ale navenek nahodil ve tváři nevinný výraz.
„Můžu se tě na něco zeptat?“ naklonil se Marek k Michalovi.
Bylo znát, že mu již alkohol stoupá do hlavy. Kromě mluvy to Michal poznal i na účtence, kde měl Marek již pátou becherovku. Sám sice nezaostával, ale evidentně měl lepší trénink. Seděli tu s Markem už dvě hodiny a Michal cítil, že toho kluka dnes do postele chce za každou cenu. “Budu si na něho muset dát pozor, nebo se ožere a nebude s ním nic,“ pomyslel si Michal. A málem mu z té představy naskočila husí kůže.
„Ptej se,“ pobídl ho Michal a svůdně, letmým dotykem pohladil Michala po hřbetě ruky, „když nebudu chtít, neodpovím.“
„To už jsem poznal,“ ušklíbl se Marek, „vidím, že nejsi kluk, který by o sobě zrovna moc rád mluvil.“
„To snad ani ne,“ pokrčil Michal rameny, „jen nevím o ničem zajímavém, co bych měl o sobě vyprávět. Ale ty ses chtěl na něco zeptat?“
„Zajímalo by mne, jestli už jsi někdy někoho měl?“
„Cože?!“ vytřeštil Michal na Marka překvapeně oči. Za celý večer neměl pocit, že by byl Marek primitiv nebo nějaký omezenec. To by tu s ním neseděl. Proto nechápal, jak by si mohl Marek o něm myslet, že je ještě panic.
„Promiň,“ zasmál se Marek, když mu došlo, jak musela Michalovi vyznít jeho otázka, „špatně jsem se vyjádřil. Myslel jsem, jestli už jsi měl nějaký delší vztah?“
„A ty?“ vyhrknul Michal.
„Ha ha ha,“ začal se znovu smát Marek, „to jsem přesně čekal.“
„Co jsi čekal?“
„To, že se místo odpovědi zeptáš. Odpovídat na otázku otázkou, je asi tvůj běžný styl.“
„Jak se to vezme,“ odsekl Michal rozpačitě.
„Dobře, odpovím první a když budeš chtít, můžeš se přidat,“ navrhnul Marek. „Já jsem žil už dvakrát ve vztahu s klukem. Jednou to bylo pět let a podruhé tři roky. Ale nevyšlo to,“ povzdechl si Marek.
Michal se na něho se zájmem podíval a čekal na další podrobnosti.
„V obou případech byli starší než já,“ odpověděl Marek na Michalovu nevyřčenou otázku.
„Ale mezi námi je také věkový rozdíl. Deset let,“ připomenul mu Michal
„Já vím, ale my spolu přeci nechodíme.“
„Jasně, to je fakt,“ zamumlal Michal naštvaně.
Uvědomil si, že Markovi opět naběhnul na smeč. I když to Marek ani jednou neřekl, cítil Michal, že s ním celý večer mluví tak, jako by mu nešlo u Michala jen o jednu noc, a tak ho zkouší. Prostě si bude muset dát na Marka větší pozor. Není to žádný primitiv nebo jednoduchý Majk, u kterého se nemusel Michal obávat nějakých skrytých zápletek.
„Já jsem ještě nenašel toho pravého,“ řekl Michal rychle, aby zamluvil ten, pro něho, trapný úlet.
„Hm,“ uculil se Marek, „na jednu stranu určitě nemáš kam spěchat, ale zase na druhou stranu záleží, jestli si hledal na těch správných místech.“
Michal už měl chuť vybuchnout a poslat Marka do patřičných mezí s tím, že on nemá zapotřebí si někoho hledat. Naštěstí se včas ovládl. Měl obavy, že by se zase do něčeho zapletl a nějakým způsobem si naběhl Markovi opět na smeč. Navíc si nechtěl Marka rozzlobit.
„Koukám, že už tu dnes zavírají,“ změnil Michal rychle téma, když viděl, že servírka obchází stolky a kasíruje hosty. „No jo, už je po jedenácté hodině. Můžu tě dneska pozvat?“ zeptal se Marek.
Michal s tím samozřejmě počítal, přesto chtěl začít dělat na oko drahoty. Přesto od toho upustil. Vycítil totiž, že Marek ho má přečteného a že nabídka k placení za něj není jen gesto slušnosti. Bylo v tom víc, proto bez nějakých zbytečných komedií souhlasil.
„Tak kam vyrazíme?“ zeptal se Michal, když stáli s Markem na ulici před kavárnou, kterou opustili jako poslední z hostů.
Michal se Marka sice ptal, ale ve skutečnosti už byl rozhodnutý. Toužil po Markovi tak silně a také měl strach, že by další porce alkoholu s Markem pořádně zamávala, že byl rozhodnutý pozvat Marka k sobě domů. Což dělal jen výjimečně.
„No já bych jeden návrh měl,“ začal se tvářit Marek spiklenecky, „jestli by ti to nevadilo, rád bych pokračoval v příjemně načatém večeru. Proto tě zvu k sobě domů.“
„Opravdu?“ vyklouzlo Michalovi z úst.
Nešlo o to pozvání. Michal počítal s tím, že spolu stráví noc. Jenom ho překvapilo to, že Marek byl rychlejší než on.
„Pokud chceš,“ zašeptal Marek a naklonil se k Michalovi.
Ten zůstal stát a neuhnul. Jemu nedělalo problémy projevovat svoji homosexualitu na veřejnosti. Bylo mu jedno, co si lidí myslí. Vzápětí ucítil na svých rtech rty Markovy. Cítil jak se k němu na okamžik Marek lačně přisál a potom dokončil svůj vášnivý polibek.
„Chci!“ vyhrknul Michal, když se konečně mohl nadechnout.
Po tomhle polibku cítil Michal, jak mu celým tělem projelo nádherné a příjemné mrazivé vzrušení. Nejraději by Markovi jeho polibek vrátil, ale ten už stál na krok od něho, připravený vyrazit.