Život, láska a kniha II.
Říká se, že člověk dvakrát do stejné řeky nevstoupí. Asi je to i pravda, ale z vlastní zkušenosti vím, že ne vždy.
Po našem rozchodu, kdy jsme s mým přítelem dočetli naši knihu a rozešli se, jsem měl dost času o všem přemýšlet. Přesně tři měsíce. Stalo se toho mnoho. Jak u mne, tak i u něho a mohlo se stát i víc. Ale během toho času jsme zjistili, že k sobě máme stále blízko a že najednou si opět máme co říci. Možná víc, než předtím. 
Často jsme se stýkali a konali jsme spolu i mnoho krásných věcí. Začalo jaro a tak jsme jezdili na kole, toulali se s naším pejskem a v těch chvílích si uvědomovali, že naše láska se neztratila. Pouze jsme si neuměli říci, že se máme rádi. Jaksi jsme zapomněli na to, že lidé spolu musí mluvit. A to nejen ve chvílích, kdy je vše v pořádku, ale hlavně ve chvílích, kdy se něco děje a Ti dva musí řešit nějaké problémy.
Uvědomili jsme si, že jeden druhého stále milujeme a nemůžeme bez sebe být. Proto jsme začali hledat. Hledali jsme a našli. Našli jsme další, druhý díl románu jménem Naše láska. A oba pevně věříme, že tento bude mít mnohem více listů i kapitol a budeme ho spolu číst mnohem déle, než ten první. Jsem šťastný a přál bych to i všem ostatním.