V roce 2003, kdy tyto stránky začaly vznikat, tobylo už 34 let co jsem se podíval na tenhle svět. Nemůžu říct, že by můj život byl nějak vyjímečný, či jinak se odlišující od většiny lidiček. Snad jedině v tom, že v brzkém věku dospívání jsem zjistil, že místo dívek a žen se mi líbí kamarádi. Tento fakt jsem dost dobře nemohl pochopit a těžko jsem se s tím vyrovnával. Ono ani tehdejší doba nebyla příhodná k tomu, aby se o takové věci mluvilo. Další problémem, který mi celou věc znesnadňoval, byla i ta skutečnost, že jsem žil na menším okresním městě.
Přesto se mi přece jen podařilo do některých tajů proniknout a leccos se i naučit. A tak šel život dál, já dále zkoumal neprozkoumané a rád trhal ovoce zakázané. A abych ze sebe nějakým způsobem dostal to co jsem cítil, to co jsem ve svých představách prožíval, začal jsem se pokoušet psát povídky a příběhy. A to mi zůstalo dodnes. Netvrdím, že jsou to ideální literární díla, ale snažím se svou fantazii, city i pocity z toho co prožívám, kde a jak žiju, nějakým způsobem zhmotnit.
Jako spousta z Vás jsem musel prožít doby prvních lásek, většinou silně utajovaných, prvních sexuálních zkušeností a prvních zamilování a zklamání. Je to asi normální způsob života. Potom přišla vojna a zaměstnání ve kterém jsem musel ještě více tajit co opravdu cítím. Jenže čím jsem byl starší a čím více jsem zjišťoval, že takový způsob života nemá cenu, rozhodl jsem se vyřešit celou věc radikálně.
Ve svých 29 letech jsem prodělal svůj coming out a v 31 letech jsem odešel žít do Prahy. Nelituji toho a věřím, že ani nebudu. V té době jsem taky zjistil, že ten všudypřítomný a věčný strach z mého prozrazení byl v mnoha případech úplně zbytečný. U lidí o kterých jsem byl přesvědčen, že mne úplně zatratí, znesvětí a já ještě nevím co, až jim řeknu, že jsem gay, jsem zjistil, že mi nakonec nejvíc pomohli. A to mluvím jak o kamarádech, tak o rodině a podobně. A naopak lidi, kterým jsem věřil, najednou obrátili a dneska mne neznají, nebo nechtějí znát.
To všechno jsou hlavní náměty mých povídek. Nikomu je nechci vnucovat, každý máme svůj život, prostředí ve kterém žijeme a styl kterým žijeme. Ale jedno je asi společné. Člověk má zůstat sám sebou a zkusit žít život takový jaký je. Vždyť je tak krátký. A krásný.
Takže pokud Vás mé stránky zaujmou a povídky se Vám budou líbit, budu jen rád. A pokud ne, budu rád, když mi to třeba napíšete.
Kontakty:
ICQ: 274706742 MSN: thestik@msn.com Skype: normall1969 Email: thestik@seznam.cz